Reklama

Reklama

Frankofonie

  • Francie Francofonia (více)

Na pozadí druhé světové války (resp. německé okupace Francie) zkoumá režisér Alexandr Sokurov vztah mezi uměním a mocí a ptá se, co nám kultura říká o nás samých. Jeho historický filmový esej je nekonvenční procházkou pařížským muzeem Louvre, kterým diváka provádí Napoleon a Marianne coby alegorický symbol Francouzské republiky. Louvre tu vedle ředitele M. Jacquese Jaujarda a kunsthistorika Metternicha funguje jako třetí hlavní postava – jako úchvatná kulisa i nejvýznamnější úložiště světové kultury. (Film Europe)

(více)

Videa (2)

Recenze (8)

poz3n 

všechny recenze uživatele

Sokurov na formálně autorském tripu. Od skypování k historické rekonstrukci 1:1 až po francouzskou archu. Po tomhle výmazu je pro mě Ruská archa popcornovým blockbusterem. 2/10 ()

Zmiu 

všechny recenze uživatele

RIFF 2015. Tohle byl hodně divný film, a musím se přiznat, že podle popisku jsem čekala něco hodně jiného. Např. to, že to bude normální film, který se bude soustředit na vztah mezi Francouzi a Němci za války, konkrétně ředitelem muzea v Louvru a německým důstojníkem Wolff-Metternichem. O těch dvou je tam hodně málo, jen takové vsuvky do filmu, které označí klapka a působí to jako hraný dokument, i je tam naschvál jiný formát a klepající se obrazovka s bílým pruhem, jako u starých filmů. Celkově se asi tento film snaží být vším. Prvních 10 minut jsem myslela, že jsem na špatném filmu, protože tam celou dobu mluví rusky autor filmu a pořád se během filmu odskakuje na nějaký jeho skype hovor se známým na lodi. Další linie jsou hodně detailní záběry z Louvru, trochu popis války, s historickými záběry, kde si odskočíte také do Ruska, abyste viděli ty hrůzy tam. Když už jste v Louvru, tak tam běhá Marianne a vykřikuje "volnost, rovnost, bratrství, " a Napoleon, který tam chodí a ukazuje, co všechno do Louvru přivezl on, a kde je vyobrazen. Musím říct, že kdybych neseděla uprostřed lidí, asi bych odešla hned někdy ze začátku, nedalo se to vydržet. Jednu hvězdičku jen za ty hezké detaily z Louvru a za to, že jsem se přece jen málo dozvěděla. Artově založeným lidem a snobům se film asi bude líbit, mně ho taky vychválil nějaký filmový nadšenec. Ale pro nás obyčejné smrtelníky, nebrat! ()

Reklama

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Na co všechno si ten Sokurov troufne? Na to všechno! Napoleon (s kloboukem) a Republika (s zahalenými prsy) nás provází při exkurzi po bezčasém světe umění konzervovaného v Louvru. Sokurov (životopisy režisérů převážně nečtu, ale zde jsem se musel ujistit, že k umění vychováván nebyl, a že tedy k myšlení přivedla láska, tedy filosofie) je oproštěn od všech historických sedimetů a krust, tvoří volně a obecně. Není vázán nijakým tvůrčím územ, ohledem na konzumenty, a myslím, že ani potřebou něco sdělovat; jeho filmy jsou pátráním a tápáním, objevováním a ztrácením, prozrazováním a zamlčováním, předkládáním možných i nemožných řešení. Pozn. 1: Frankofonie (conscience francophone - vědomí kultury založené na francouzském jazyce) jako kulturní organizace, jehož malou součástí (pozorovatelská země) je i ČR, Rusko zcela opomíjí, je to k podivu, vždyť jak velké vazby (i jazykové) tu kdysi byli. Když Rusové chtěli spasit Evropu, mysleli tím především Francii. Tak jak tak, Sokurov se k tomu tvrdě hlásí. Pozn. 2: Franz Graf Wolff-Metternich zur Gracht je postavou dnes už neatraktivní. Nikde na netu jsem se nedočetl, zda byl v SS. Do mediálně vyvolených esesáků stejně nepatří. Pozn. 3: Autor hudby, Murat Kabardokov, nechává v závěru už jen hymnu SSSR rozplývat se v kakofonii a nezávazné melodii. ()

blondboss 

všechny recenze uživatele

Tak tento snímok išiel úplne opačným smerom, akým je nastavená moja hlava a moje vnímanie kvalitného snímku. Chápem, že artovo to mohlo byť podané fajn, ale keď už mám stráviť hodinu a pol pri kompe, tak uprednostňujem niečo aspoň trošku zaujímavé alebo zábavné. Toto mi dalo akurát tak vkusné pohľady do prostredia Louvre v Paríži, ale inak to pre mňa bola len znôška nezmyslov, ktoré v konečnom dôsledku vytvorili jeden chaotický kvázi dokumentárny snímok. Strašné. 20 % ()

Volodimir2 

všechny recenze uživatele

Film je predstavovaný ako hraný dokument a odohráva sa v dvoch časových pásmach, súčasnosť a obdobie roku 1940. Nachádzame sa v mesiaci jún, kedy Francúzsko podpísalo kapituláciu a Nemecko obsadzuje 15.6.1940 bez boja hlavné mesto Paríž. Vláda ho vyhlásila za „Otvorené mesto“. Otvorené mesto je vojenský termín, ktorý vo vojnovom práve označuje mesto alebo sídlo, ktoré nie je bránené a teda nesmie byť bombardované alebo naň útočiť. Vyhlásenie otvoreným mestom má znamenať, že mesto a prítomné jednotky v ňom upúšťajú od všetkého obranného úsilia. Útočiaca armády môže do neho bez odporu vstúpiť. Zmyslom má byť ochrana historických pamiatok pred zničením. A hlavnou dejovou osnovou je stretnutie dvoch ľudí - nemeckého generála grófa Meternicha (Franz von Wolff-Metternich) a riaditeľa francúzskych múzeí Jacques Jaujarda. Dňa 25. augusta 1939 zatvoril Jaujard Louvr, údajne kvôli údržbe objektov. Celé 3 dni a noci stovky pracovníkov Louvru, študentov umenia a ďalších dobrovoľníkov balili poklady múzea do drevených debien. Na deň 28.8.1939 riaditeľ objednáva súkromné auta, taxíky, nákladné auta a sťahovacie vozy a konvoj 203 vozidiel vyráža na stovky utajených zámkov vo Francúzsku, kde týchto 1862 drevených debien je ukrytých a držaných v anonymite a bezpečí. Posledný obraz je ukrytý 1.9.1939 v dobe kedy začala 2. svetová vojna. A tak s pokojným svedomím odovzdáva Jaujarda Louvr nemeckému správcovi. Jedinou vecou, ktorú sa vo Frankofónii oplatí vidieť, je samotný Louvr a umelecké diela v ňom zhromaždené. Umenie vždy ostáva nad vojnami a politickými ambíciami. Straty na ľudských životoch ale aj materiálne v druhej svetovej vojne sa dajú spočítať, určiť ale straty na zničenej kultúre, historických pamiatkach sa nedá. Ale to nie je prípad Louvru, vďaka jeho riaditeľovi ale aj francúzskemu odboju sa všetky zachránené diela vracajú na svoje miesta bez akéhokoľvek poškodenia. Práve naopak do držby sa im dostalo aj viac ako 45 tisíc umeleckých objektov, ktoré ukradli nacisti na francúzskom území. Zatiaľ vlastníci 2000 umeleckých objektov z toho 296 obrazov zostávajú neznámi a tak ich skladujú v Louvru. ()

Galerie (23)

Reklama

Reklama