Ostře sledované vlaky

Řekl jsem si, že se podívám na nějaký starý český film, aby mě vylepšil mínění o naší národní kinematografii. No, povedlo se. Co na nějakých českých filmech mám moc rád, je to, s jakou odlehčeností a pohodou dokáží vyprávět poměrně vážné příběhy a témata. Tady je poměrně jednoduchá, ale dobrá zápletka, odehrávající se v období druhé světové války. Příběh pojednává o Miloši Hrmovi, který se rozhodne následovat šlépěje svého otce a stane se vlakovým výpravčím. Během svého působení jako výpravčí, se zamiluje do jedné z průvodčí, zjišťuje však, že se k samotnému vyznání lásky bojí a je si nejistý. Film končí smrtí Hrmy, který se pokusí odpálit vlak s municí. To se mu také podaří, ale zahyne při tom. Na filmu obdivuji komornost děje, kde v podstatě sledujeme jen jednu vlakovou stanici, a příběhy zaměstnanců. Děj je doplněn skvěle zapamatovatelnými postavami, které nezapomenete, především díky jejich charakteru, hereckým výkonům a hláškám. Ať už už to je výpravčí Hubička, ujetý na romanťárny, ambiciózní, ale neohrabaný přednosta stanice nebo také vážný Zedníček, který každému dokáže zavařit a zkazit den svojí oddanosti k Němcům či jeho ,,předpisovosti“. Prostě každá postava má charakter a minimálně jednu si určitě oblíbíte. Humor tu je prolezlý celým dějem, ale není nucený, a i když tu máme pár úžasných hlášek, tak spíše stojí na obecné komediálnosti a bizarnosti jednotlivých situací. Film je jedinečný, což dokazuje například bizarní linka s razítky. Skromný, jednoduchý, ale účinný děj by se neobešel bez herců, a tady hrají na jedničku. Josef Somr jako výpravčí Hubička je nenahraditelný, to samé platí jednoznačně i o Neckářovi, který jako stydlivý klučina, seznamující se s životem září. A také Vladimír Valenta a Vlastimil Brodský si vysloužili role, na které se zapomenout nedá. I když mi přijde trochu nepodstatné u takto starého filmu toto zmínit, ale i tak to udělám. A myslím tím technickou stránku filmu. Kamera se střihem krásně funguje a platí to i o nasvícení, které je trošku těžší ho hodnotit u černobílého filmu, ale i tak mi přijde vydařené. Zvláštní, ale kladný dojem na mě má sníh, který ve filmu vypadá krásně a s kombinací kouře z lokomotivy, to prostě vypadá pěkně. Už jsem to na začátku zmínil, ale ještě jednou to pochválím, a to tu skromnost děje, kterou si film jednoduše musí u diváka získat. S výjimkou velkolepého konce tu je vyprávěn příběh o člověku ve složité době, který se se světem teprve seznamuje. Nevím proč, ale vždy na mě zapůsobí staré české vlakové stanice, ze kterých sálá ta prostota, skromnost ale i krása a vidět je v takovýchto starších komorních českých filmech mi menší úsměv na tváři vykouzlí. Celkově se jedná o povedené dílo, které sice stojí na relativně prostých pilířích, ale přesto na velmi funkčních pilířích. Herci hrají na jedničku, technická stránka je taky dobrá a humor funguje na výbornou. Navzdory poměrně prostému ději tyto všechny složky fungují, a tvoří nám tak ikonické, jedinečné a rozhodně nezapomenutelné dílo, na které se v budoucnu milerád opět podívám, a rozhodně dám šanci i dalším starším českým filmům jako je tento, protože jak se ukazuje, tak i staré filmy dokáží být účinné i klidně po 50 letech a neztrácí ani na vážnosti, ani na humoru. Známka: 8/10 (03.12.2023) (méně) (více)