Ostře sledované vlaky

Snažil som sa ostro sledovať vlaky, avšak nečakal som, že väčšinu deja budem ostro sledovať železničiara Neckářa, či už tú sprievodčičku pretiahne alebo nie. Za to Somr sa s tým nepáral a využil všetky možné zákutia Bahnhofu. Snažil som sa ale na filme nájsť niečo oscarové. Ale razítkovanie na prdeli to určite nebolo. (13.07.2021)

Již při prvním uvedení tento výrazný film hrabalovského a vančurovského režiséra-mistra ve mně zanechal hluboký dojem. Odvrácená, propagandisticky chválabohu nikdy nezneužitá tvář všedního dne "protentokrátu" Čechy a Morava, v níž, nezávisle na vůli protagonistů nejen tohoto tragického, a přece i úsměvného příběhu, zbýval - a zbývat prostě musel, protože život je vždy, nezávisle na naší vůli, žit se vším, co k tomu patří - i prostor na mezní životní situace vlastně mírového života, je nejsilnějším místem tohoto oskarového díla. Řada scén doslova zlidověla, tou razítkovací počínaje a tou mrazivou, připomínající Moravcovo kolaborantské běsnění, konče. Humor, který prochází celým scénářem, zůstává na stříbrném plátně nedotčen. Mám zato, že hloubka a plnost zážitku krátkého života Miloše Hrmy, který viditelně nese zřejmě řadu autobiografických prvků života tragického konkrétního jedince, musí oslovovat i dnešní mladou generaci. A účinně prostředkovat poselství nejdrsnější doby našich dějin minulého století. (24.08.2007)

Němci jsou prasata! Ze všech slavných a úspěšných Menzelových filmů, jsem si nechal projekci Ostře sledovaných vlaků, až na úplný konec. Tento snímek vyznamenaný Oscarem, má mnoho do sebe. Nezapře se Menzelova režisérská ruka, stejně jako Hrabalův typický styl vyprávění a lehce erotické scény. Václav Neckář, jako nesmělý výpravčí, ale především Josef Somr, coby zkušený svůdník, neměli chybu. V menších rolích bych ocenil Vladimíra Valentu, jako přednostu stanice či Vlastimila Brodského coby zástupce Třetí říše. Když vypráví na vlakové stanici o tom, jak německá vojska chytře ustupují, aby nakonec nepřítele dostala do pasti, na tváři diváka to musí zákonitě vyloudit úsměv. Je to pěkný film, dobře se na něho kouká a scéna s razítkováním dívčího zadečku, je kouzelná. Závěr, který se nese v trošku akčnějším duchu stojí za to a dokreslí dobrý výsledný dojem tohoto slavného filmu. Ale přece jen - Jiří Menzel má ve své filmografii ještě lepší filmy, i když tento je nadčasový a prakticky vůbec nezestárnul. (19.12.2010)

Klasika světového filmu, v zahraničí ceněná snad ještě více, než u nás. Brilantní portrét mladého muže a jeho sexuálních frustrací na pozadí těžké doby protektorátu. Kreace Vlastimila Brodského coby nacistiské politruka a jeho kultovní hláška "Situace našich armád je kromobyčejně příznivá." jsou nezapomenutelné. Razítkování zadečku mladé výpravčí panem Somrem je asi ta nejerotičtější scéna v dějinách českého filmu. Zasloužený Oscar. (13.04.2003)

"Jmenuji se Miloš Hrma. Pro to jméno se mi často smáli, ale jinak jsme byli slavná rodina," začíná zpověď mladého výpravčího, jehož dědeček-hypnotizér zahynul při pokusu zastavit německé tanky silou myšlenky a penzionovaný tatínek se okázale povaluje v peřinách, aby jej těžce pracující viděli a měli vztek. Také Miloš nesmírně touží po válení se v posteli, přesněji řečeno po spočinutí na koženém kanapi pana přednosty, kde by jej nějaká zkušená utěšitelka zbavila metly všech mladých mužů jménem ejaculatio praecox. Humor na ostří břitvy, osud smutného hrdiny daleko od válečné vřavy, láska, patos, chtíč a nakonec smrt – kdo film nezná, nepotřebuje vědět víc, pro toho, kdo jej už viděl, zase netřeba mnoho dodávat. Jisté je, že Ostře sledované vlaky vynesly mladému Jiřímu Menzelovi pověst nadějného režiséra s osobitým stylem, který bravurně ovládá. Film se líbil divákům i kritice, posbíral vavříny na světových festivalech a nakonec získal cenu nejvyšší, Oscara za nejlepší zahraniční film roku 1967. Významný podíl na scénáři má samozřejmě i autor původní literární předlohy Bohumil Hrabal, ačkoli se Menzelovi podařilo celý příběh obrousit do laskavější formy. Korunou na pomyslném stromu úspěchu jsou vedle Šofrovy kamery a Šustovy hudby především herecké výkony. Hraný debut oblíbené star tehdejšího světa populární hudby Václava Neckáře poukazuje na velkou míru bezprostřednosti a jisté autentičnosti. Patrně nejvděčnější postavou co do charakteru i významu je sukničkářský výpravčí Hubička v podání Josefa Somra; pro mě osobně však zůstává nejlepším neherec Vladimír Valenta v roli svérázného přednosty stanice. Zcela ojedinělý výkon zde podává Vlastimil Brodský, jehož kolaborantský rada je ztělesněním zla v jeho ďábelské podobě. Klenotem je pak několikaminutový záběr s okouzlující Květou Fialovou jako hraběnkou ("To snad ani není ženská, to je sen..."). Na závěr dávám slovo režiséru Menzelovi, který na adresu tohoto filmu podotkl více než výstižně: "Každý z nás ví, že život je krutý a smutný. Je zbytečné to ukazovat ještě ve filmu. Prokažme svou statečnost tím, že se mu dokážeme smát. V tom smíchu pak nehledejme cynismus, ale usmíření". I přesto jsou Ostře sledované vlaky neobvykle syrové a díky spodnímu tragickému tónu se divákovi hluboce vryjí do paměti. Nechce se pak ani věřit, že již více jak čtyřicet let projíždějí časem bez úhony. (16.02.2009)