Diego Maradona

85 %. Tento dokument není o Diegu ovi Maradonovi, je o mně a o mých klučičích letech. Je o snech a lásce k fotbalu. A nakonec je o jednom z nejlepších sportovců planety v celé její historii. Kdyby hrál Diego dnes, byl by jedním z nejlépe placených fotbalistů. Slovo "jedním" jsem použil proto, že dnes se vydávají obrovské peníze i za hráče, u kterých jejich výkonnost neodpovídá utraceným penězům. Ale dost. V tomto komentáři nechci posuzovat Diega Armanda Maradonu, chci psát o tom, co jsem při sledování tohoto dokuentu cítil. Tedy - cítil jsem vůni VHS. Znovu jsem se vrátil v čase a do dob, kdy jsem fotbal sledoval nejvic. Miloval jsem Anglii a její vyřazení ve čtvrtfinále MS 1986 jsem nesl těžce. Ale nikdy jsem Maradonu nenáviděl za jeho "božskou ruku". Prostě se to stalo. A komu jinému by to mělo projít než jemu. Je to určitý signifikant. Fotbalový bůh a božská ruka. Nelze proti tomu nic říct. Bez debaty. Jinak - na dokumentu se mi líbil hlavně fakt, že se jednalo o, žekl bych, sbírku domácích videí. Ano, pravdou je, že šest hvězd bych dal, kdyby se dokument věnoval i pofotbalovém životě této legendy. Beru to ale tak, že toto dílo je oslavou fotbalu a jedné z jeho nejvýznamějších postav. Pláču u filmů, když jsem opilý - mám zesílené citlivé vnímání. U tohoto dokumentu jsem měl vlhké oči ve stavu střízlivém. Děkuji tvůrcům, že jsem se mohl vrátit v čase a děkuji Diegu Armandu Maradonovi, že udělal fotbalový svět krásnějším. (28.10.2022)

Bůh i ďábel, milovaný i nenáviděný, přesně takový byl a je muž, o němž úplně všechno vypoví pouhé tři minuty ze zápasu Argentiny s Anglií v semifinále Mistrovství světa ve fotbale v roce 1986 - na jednu stranu člověk, který bez problémů dá gól rukou, nepřizná se k tomu a oslavuje jako bláznivý, na druhou stranu génius, který udělá sólo přes půl hřiště, obejde několik protihráčů a nekompromisně zavěsí. Asif Kapadia dostal k dispozici rozsáhlý archiv, kterým se probral a za sebe sestříhal velké množství záběrů, na jejichž základě vypráví příběh o muži, který byl Bohem, aby se později stal ďáblem a jedním z nejnenáviděnějších lidí v Itálii. Autor nepotřebuje mluvící hlavy, aby zapůsobil, stačí mu opravdu pouze archivní záběry, dramatická hudba a výtečné vystavění jeho života, které korunoval penaltový rozstřel na Mistrovství světa 1990, kde na "svém" stadionu v Neapoli popravil Italy a poslal je domů. I když je rozjezd hodně pomalý a zdá se, že nebude o čem vyprávět, závěr pak pomalu graduje a končí poměrně smířlivě, i když určitá pachuť zůstává. A vlastně vůbec nevadí na dokument dost dlouhá stopáž, která asi mohla být o něco kratší, protože uprostřed se snímek dost vleče, závěr to ale dost kompenzuje. Je možná škoda, že tvůrce alespoň textově nedoplnil, co se s Maradonou dělo po odchodu z Neapole, to ale asi nebyl ani jeho úmysl, takže ho za to asi nelze moc kritizovat. Kapadia má každopádně dar natočit dokument o někom z jakéhokoliv prostředí tak, aby bavil i ty, které zrovna ono odvětví moc nebaví a to se rozhodně cení. 80 % (12.01.2020)

Kapadia má rád kontroverzní osobnosti. Vždy totiž vyprávěl o jednom/jedné z těch nejkontroverznějších v daném odvětví a zároveň o lidech, kolem kterých díky jejich tvorbě/úspěchu, ale třeba i předčasné smrti kolovaly různé fámy a mýty. A je jedno jestli to byl ve formuli Senna, v show byznysu Amy a nebo ve fotbale Diego. Všechno pojí určité charakteristiky jejich nátur a Kapadia si užívá každý záběr a detail tak, aby zprostředkoval velmi pečlivě a osobitě tak trochu objektivní a tak trochu jeho názor. Jsou to ve všech případech ve finále pozitivní filmy o mramorizaci legend(y), ale fakt je ten, že jsou to osobnosti, které definovali oblast ve které působili a to není málo. (17.10.2019)

Za mě skvělý dokument, který dá divákovi hodně odpovědí na to, proč věci v živote Maradony byly tak jak byly - pád z vrcholu na dno. Velká část je věnovaná nejpodstatnějším epizodám života Diega - Neapol, MS světa (slavná božská ruka), ale i život plný neřestí mimo stadion. Je možná škoda, že některým pasážím života tu nebylo věnováno mnoho prostoru - angažmá v Barceloně a dětství. Hold ustát tlak, kdy Vás všichni mají za poloboha není jen tak a slavný malý Argentinec za to zaplatil svého času docela vysokou daň - dá se říct, že se v různých malérech topil až do konce svého života - odpočívej v pokoji Diego...9/10. (31.10.2020)

Vlastně dokonalá práce. Jedinou slabinou je příliš silné tlačení diváka do interpretace, že dobrý člověk Diego byl ve finále obětí po slávě lačnícího Maradony a chaotické neapolské společnosti. Ale jinak jde opět o příklad strhující dokumentární filmařiny pro divácké masy, která skrze ústřední motiv vnitřního souboje Maradonových osobností předkládá jednak věrohodný psychologický portrét slávou zmítaného muže, jednak kontroverzní příběh geniálního fotbalisty, jehož původ a postavení se až děsivě překrývaly s náturou nenáviděné, zločinem prolezlé Neapole (proto se také víceméně přeskakují předchozí angažmá a hráčský důchod. Fotbal je sice základním jádrem, ale Kapadia připodobňuje vývoj Maradonovy kariéry k různým osobním, politickým i společenským faktorům, tudíž vzniká hodnotný a v závěru také emocionální dokument především o Maradonovi - člověku, ovlivňovaném okolím a vlastní neústupnou povahou. Tak se sice obrázek kontroverzního bouřliváka trochu idealizuje, ale argumentační síla a formální kumšt zůstávají na vysoké úrovni. I divák fotbalem nedotčený by neměl mít sebemenší problém se do téhle životní pouti plně vcítit. 85% (26.09.2019)