Kdo si myslíš, že jsem

„Nikdy jsem se necítila tak živá. Nepředstírala jsem, že je mi 24. Mně bylo 24.“ Nevinný úvod. Vytvoření falešného profilu, přidání si milencova kamaráda na Facebooku ve snaze dostat se blíž. A pak se subjekt zájmu změní. Osamělá Claire se poddá virtuálnímu vztahu s mladíčkem, přičemž se pevně drží falešné identity. Do té se vnořuje stále hlouběji a přebývá v ní častěji. A divák tuší, že to nemůže trvat věčně…Hra s lidskou důvěrou, city, sny a představami mě bavila. Přitom si Nebbou umně hraje i se samotným divákem a jeho očekáváním. A pak je tu hlavní hrdinka s její sobeckou manipulací, kterou ale divák lidsky chápe. A vše funguje i díky výtečné Binoche. Ta místy opravdu mládne (aby vzápětí výrazně zestárla). Jistě, s přispěním výborné práce maskérů a kostýmové sekce, ale stejně, vy jí to omlazení věříte, a stačí jí k tomu jen letmý úsměv či zajiskření v očích. „Prozrazení“ je dost naivní, ale vlastně je to má jediná výtka. Naopak ta neschopnost uzavřít 1 životní kapitolu byla dost uvěřitelná a celkově jsem byl spokojený, za mě silné 4*. (09.01.2022)

Trochu vykonstruované, trochu naivní, trochu prosté? Trochu smutné, trochu perfidní? Je možné, že si někdo myslí, že vrituálitou rozšíří svojí realitu? Nebo si to myslí každý? Najde každý svůj přepínač mezi realitou a bludnou touhou? Není jeden krok do virtuality dvěma kroky zpět v realitě? Mají vůbec tyto otízky nějaký reálný smysl? A virtuální? - Kdyby JB zavolal mně, jsem sice o dvacet let starší, ale mohli bychom spolu probrat výuku francouzské literatury. A co se týče samoty mého "real self", nejsem na to o moc lépe. (05.11.2023)

No, pořádně do toho zahučela, paní profesorka. J. Binoche to odehrála fantasticky, uvěřitelně. --- To je s emancipací těžký. Ženy hrají hokej, pracují i jako kovářky, tady je to profesorka... Jsme nucené v něčem uspět, čili o to usilovat. Takže už holkám nepřijde na mysl "pravidlo pro ženy podle DM:  Nikdy neuháněj a neusiluj o chlapa! Je to jeho práce/zábava." (06.02.2022)

Podvratná psychologická vzťahová dráma, ktorá prvé dve tretiny hrá s otvorenými kartami a v záverečnom akte prichádza na rad zopár zvratov, z ktorých prvý odhadnete, ale tie ďalšie už asi nie. Avšak ide o zvraty, ktoré skvele pasujú do predchádzajúceho deja, rozumej nie sú samoúčelné a ich úmyslom nie je prvoplánovo šokovať. Pokiaľ je prežívanie hlavnej hrdinky uveriteľné a to aj vďaka hereckému výkonu Binoche, tak scenáristická dvojica postavila celý príbeh na menej uveriteľnom chovaní muža na druhej strane (netu a krátko na to aj telefónu), keďže asi iba málokto pristúpi na hru spoznávania bez fyzickej prítomnosti toho druhého. 70% (23.01.2024)

Překvapení. Film není ani trochu povrchní, to postava se tak chová, ale každá její zdánlivě povrchní snaha má svoji hloubku ve strachu ze života v opuštěnosti a samotě, v nejistotě, zda bude alespoň v nějaké - třeba i nevlastní - podobě přijatá, či v hrůze vědomí, že přijatá není a možná už nikdy nebude. **** Nepříjemně citlivě a dobře zahrané, každé to zacukání mimických svalů, nejisté zatěkání očima, zachvění brady, taková zranitelnost a zraněnost, že při pohledu na ni musí trnout v každé holce už od třiceti výš. **** A vynikající scénář. Je tam jeden záběr, to místo v metru - nad městem visící skleněná kukaň, slepá ulička, odkud nelze pokračovat dál. Místo, kvůli němuž lze natočit film, nechat jednu postavu zemřít a druhou zírat skrze skleněnou stěnu do nedosažitelna. **** Mohl by to být konec, ale je to jen první z možných konců. Bude zoufaleji, hůř, když si Claire ani v soukromých fantaziích nepřipustí, že by mohla být milováníhodná mladším mužem, či vůbec ještě někým, a přesto si nemůže pomoci, aby na osudu neškemrala o drobky ze stolu, bez ohledu na to, co zlého může objektu své rozporuplné touhy svou potřebou a váhavostí ve skutečném životě způsobit. **** "Všechno už je zase možné", dozvídá se - a jestli ho svým strachem nechat se milovat a současně závislostí na té svůdné představě nezničila napoprvé, může v druhém kole zničit o to víc, jeho samého i s mladou rodinou. **** Vynikající analýza mechanismu nezáměrné destrukce, kde zdánlivě nepatrné kumulované vstupy mohou mít nedozírně vážné výstupy, aniž by kdokoli vlastně chtěl způsobit něco zlého. *~ (13.10.2020)