Režie:
Roy AnderssonScénář:
Roy AnderssonKamera:
Gergely PálosHrají:
Tatiana Delaunay, Martin Serner, Bengt Bergius, Anja Broms, Marie Burman, Amanda Davies, Karin Engman, Jan-Eje Ferling, Thore Flygel, Lotta Forsberg (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Úvaha o lidském životě v celé jeho kráse a krutosti, nádheře a všednosti. Bezvýznamné okamžiky nabývají na stejné důležitosti jako dějinné události: dvojice se vznáší nad válkou zničeným Kolínem nad Rýnem, cestou na narozeninovou oslavu se otec zastaví, aby v hustém dešti zavázal dceři tkaničku, náctileté dívky tančí před klubem, poražená armáda pochoduje do tábora pro válečné zajatce. Óda a žalozpěv současně. Kaleidoskop všeho, co je věčně lidské, nekonečný příběh zranitelnosti bytí. (Film Europe)
(více)Videa (8)
Recenze (29)
Chvíľami som premýšľal, či už som tento film náhodou nevidel, pričom mi bolo jasné, že sa mi len jednotlivé obrazy miešajú s predchádzajúcimi troma Anderssonovými filmami. Režisér asi vie, že sa opakuje, ale keďže má svoj vyhranený štýl, tak mu je to asi jedno a vie, že jeho najväčší fanúšikovia budú spokojní práve z tohto dôvodu. Osobne si ale myslím, že ak by som Piesne z druhého poschodia, Ty, ktorý žiješ a Holuba nevidel, tak by sa mi O nekonečnosti páčil viac. Ide ale o film, ktorý si taktiež ešte raz pre istotu zopakujem, proste to s Royom už takto dlhodobo mám, nikdy neviete, čo ste si nevšimli. ()
Film o podivných postavičkách a situáciach, v ktorých sa ocitli, alebo nachádzajú. Andersson má samé takéto jeby, ktoré mi miestami pripomínajú filmy môjho obľúbenca Aki Kaurismakiho! Občas nevieš, či si v súčasnosti, či v 50. rokoch, či v Prahe na Zižkove alebo na stanici v Horných Kočkovciach... Jednoducho mega šupa, ktorá mi robí strašne moc dobre na duši. ()
Musí se nechat, že to ve mně vyvolalo rozličné pocity, od úzkosti po občasné pobavené uchechtnutí, ale jinak se obávám, že se mi ty obrazy velmi rychle vykouří z hlavy, a nejvýraznější dojem na mé straně byla v první řadě ospalá znuděnost - ty absurdně dlouhé záběry osobně prostě nedávám. Anderssonův výrazný vizuální styl se mi líbí sice moc, ale osobně bych dal přednost tomu, kdyby s jeho pomocí film vyprávěl nějaký aspoň trochu souvislý děj, namísto spojování autonomních scén, které nemají v podstatě nic společného. V tomto smyslu mi to přišlo jako typický (a mně osobně nesympatický, mj. kvůli tomu otravně zbytečnému voiceoveru) - divnofilm od Film Europe, který mi nic nedal, a souhlasím s názorem, že se Andersson opakuje a nepřišel zde s ničím novým, což mou averzi k tomu filmu ještě zvyšuje. ()
Filmy, ve kterých znuděné existence lamentují nad životem, mi obsahově nejsou blízké, ale vizuálním pojetím mě Roy Andersson opět baví. Hravými detaily a vůbec vyvážeností všech prvků v obrazu, estetickým rámováním, maskami, výrazy postaviček i barevnou paletou, kde nejživější je bledě modrá. T.j. taky studená. ()
Spíše ztraceno v nekonečnu. Kouzlo zmizelo. Půvab minulých tří snímků je tentam. Naléhavost předchozích sdělení nenalezena. Osamělí pábitelé se svými obecně platnými mikrostarostmi a příběhy se vytratili. Po dvaceti letech od Písní z druhého patra zůstala jen samoúčelná, formálně dokonalá epizodová prázdnota nezaměnitelného režisérova rukopisu, bez jakéhokoliv poselství či přesahu. Škoda, přeškoda, velká škoda. ()
Galerie (31)
Photo © Studio 24
Reklama