Tabu

Už samotná príprava scenára musela byť pre tvorcov zábava. Obhliadka terénu, spoznávanie zvykov domorodcov Tichého oceána. Natáčanie v nádherných exotických lokalitách muselo byť balzamom na dušu. Murnau ale po prvej zhruba polhodine, ktorá nás oboznamuje s tradíciami domorodcov a pôsobí tak dokumentárnym dojmom, prechádza plynule do melodrámy, ktorá sa vystupňuje až na jeden z najkrajších a zároveň najsmutnejších príbehov lásky v dejinách kinematografie. Pokiaľ ste už od neho niečo videli, neprekvapia vás medzititulky vo forme listov, respektíve ich absencia, šikovne nahradená podávaním informácií prostredníctvom čitateľa a pisateľa. Jedinou vecou, ktorá ma trochu mrzí je fakt, že film nemohol byť natočený farebne, poprípade nebol dodatočne kolorovaný. Pri spoznávaní rannej histórie kinematografie narazí človek na diela, pri ktorých mu prídu na rozum slávne filmy, ktoré z ich prvkov vychádzajú. V tomto prípade napríklad Čeluste alebo Bounty. (16.02.2013)

Tak to je hodne zajimava sonda do zivota domorodcu na ostrove Bora-Bora. Film jsem vice vnimal jako dokumentarni a lyricky, na rozdil od jinych filmu tohoto nemeckeho rezisera. A slyset Smetanovu Vltavu, kdesi v Tichomori, to jsem taky necekal:-). Urcite se nejedna o nejlepsi film Murnaua, je vsak velice originalni. (03.01.2012)

Jistě velmi náročné na realizaci. Murnau se nemohl rozloučit lépe co do předvedení svých režijních schopností. Příběhy ale mívá silnější, palčivější. Respektive příběh Tabu je taky smutný a nešťastný, ale nedokázala na mě padnout podobná depka jako třeba u Poslední štace. To bude těmi prosluněnými plážemi... (24.11.2012)

Těsně po zhlédnutí jsem se ošíval, že Tabu to s temnotou, s osudovostí hříchu a s následky porušování zákazů přehnalo, ale právě onen přehrocený závěr mi ne a ne jít z hlavy. Příběhy o lidech, kteří nevyhnutelně budou trpět pro svůj kousek štěstí, mě většinou opatrně rozčilují, tady se ovšem díky upřímným tvářím Anne Chevalier a Matahiho naopak zase jednou trefilo přesně do požadovaného cíle. Murnau byl ve svém němém tvůrčím výrazu zcela odlišný od ostatních a je velká škoda, že veškerý tragický duch vyprávění z Bora Bora předznamenává i jeho brzký osud. (19.09.2017)

Tvůrčí genialita F. W. Murnaua by se dala hledat v každém jeho díle a ani toto není výjimkou. Při natáčení spolupracoval s dokumentaristou Robertem Flahertym, jenž plánoval dokončit třetí část maorské trilogie. Neshody, které při pojetí ztvárnění mezi nimi vznikly, vyústily ve vzájemný rozchod a film dokončil Murnau sám (Flaherty mu nakonec přiřknul jeho autorství). Jeho premiéry se ovšem nedožil, neboť jeho život si vyžádala tragická autonehoda. Oproti svým „temnějším“ filmům vytvořil jednoduchý milostný příběh o lásce, který graduje v řadě scénách (např. útěk před žralokem), včetně té závěrečné. Dívka Reri je zasvěcená bohům (tedy prohlášena za „tabu“) a s pomocí svého přítele Matahiho se snaží vymanit z rukou osudu. Opět tedy stojí v protikladu čistá naivní láska kontra zkostnatělé místní tradice. Natáčení probíhalo s místními obyvateli na ostrovech Bora Bora a Takapota. Murnau se plně oddává kouzlu exotických exteriérů a v průběhu děje můžeme cítit onu jemnou lyričnost. Tu ještě podtrhuje hudba, která obratně mísí klasické nástroje s tamějšími (při jejím poslouchání si všimněte úryvků z Vltavy B. Smetany). Nuž, nezbývá než litovat, že režisérův život skončil tak náhle a nečekaně. (27.10.2003)