Beats

[1994: A Rave Odyssey] Jako bych se díval do zrcadla. Osvobozující zážitek a zároveň euforická skotská oslava kamarádství alá Trainspotting na druhou, mládí, nostalgie, odporu vůči autoritám, tekna, rave culture a undergroundový muziky. Revolt ya cunt! 🖤 (06.02.2022)

Dva kámoši, oba looseři, život na hovno a jediná naděje je hudba. Černobílé, autentické, trochu nostalgické, ale uvěřitelné. Být ve srabu a mít kámoše je k nezaplacení. Atmosférická hudba se někdy mixuje s trip záběry a k tomu malé životní rodinné drama. Bez poučení, bez moralizování. Prostě jen zážitky a život jde dál. Není ani šťastný, ani smutný. Jednou na to budou oba ve stáří vzpomínat. (16.02.2022)

V devadesátkách a pak ještě na přelomu tisíciletí vznikala nejlepší taneční hudba. Ne že by ta nová z poslední doby nebyla dobrá, ale dříve bývala taková vyzrálejší, komplexnější, ale zároveň někdy vskutku přelomová. Některé desky jsou čirá dokonalost od začátku až do konce, první dvě desky od Prodigy, Leftism od Leftfield, cokoliv od Chemiků, Underworld, a tak by se dalo pokračovat. I ty akce bývaly jiné než dnes, takové více spontánní a intenzivní. Strašně rád na to vzpomínám. I na to, jak jsem si užil ty tři své účasti na CzechTeku. To je něco, co člověk nikdy nedostane a ani nechce dostat z hlavy, na to jsou tam jiné myšlenky a vzpomínky. O svobodě plynoucí z lásky k hudbě je celý ten film, který má spoustu slabších chvil, ale zároveň to celkovému obrazu nijak nevadí. Je tam ta hudba, i ty staré Prodigy, je tam ta party, kdy i já nyní starší člověk (nebo jiným úhlem pohledu člověk v nejlepších letech) jsem zatoužil dát ruce nahoru, otočit se k laserům a nechat se vyplivnout za dvě hodiny a mít čistou hlavu. Potřeboval bych to. (01.07.2023)

Techno, rave a dva zoufalci. 1)  To fakt nemusím. Pětihvězdičkové komenty zde názorně ilustrují rozmanitost světa, v němž si (doufejme) každý to svoje najde. I když mám dojem, že snímek vychvalují pouze ti, kteří ona "magická" devadesátá léta sami zažili a na podobných sešlostech hledali, co nenacházeli jinde. It’s not a party, it’s a protest._____ 2)  Poté, co 36letý Brian Welsh uviděl divadelní hru Kierana Hurleyho, zjistil, že to je jeho krevní skupina a rozhodl se ji převést na filmové plátno. Angažoval 26letého Lorna Macdonalda (Spanner) a jeho přítele ze školy Cristiana Ortegu (Johnno), zřejmě podobného věku. Welsh a Hurley si zavzpomínali na staré časy, hlavní dva herci rovněž mají za sebou podobné pařby a jsou současně i kamarádi, takže toho moc ani hrát nemusejí. Pro oba to byl první celovečerní film._____ 3)  Věk protagonistů uvádím k roku výroby filmu, tj. k roku 2018._____ 4)  Příjemně mě překvapil zasvěcený a vnímavý koment Marzeho***. 5)  A na závěr opět jisté poznání: The only good system is a sound system. Vida, to jsem nevěděl. (26.09.2021)

Don't Be a Slave, Come to The Rave!! Totiž, nejlepší systém je Sound System, již dlouhá léta jsem jednoho součástí a určitý druh svobody, kterou freetekno přináší, se stala nezbytnou součástí mého života, i když se underground spojený s touto kulturou změnil v trochu komerční záležitost, díky osazenstvu, které na party dnes jezdí, přijet na louku, rozbalit tam vybavení za stovky tisíc a zdarma bavit lidi, má stále punkový nádech, který z toho nikdo nedostane, možná v zimě, když jsme nuceni zalézt do klubů. Život přece není o jedné party, nebo ano? Ve Spojeném království v polovině devadesátých let to bylo klidně možné, neb politická moc zahnala tyto lidi k nám do Střední Evropy. Ona jedna party je pro dva nejlepší kamarády jakýmsi útěkem z klece, každý je uvězněn po svém a bez ohledu na důsledky chtějí tenhle pátek prostě jen pařit, být svobodní, což jim jejich životy tak nějak neumožňují. Vynikající psychedelická režie, Scottish English a naprosto dokonalá dobová atmosféra černobílého světa, ve kterém je jediným barevným bodem červené čidlo na rádiu, ze kterého se line výzva k poslední techno revoltě. Film ukazuje naprosto vše, co je s tímto světem spojeno. Je čas na party! [Filmový klub Citadela] (29.11.2021)