Necklace of Melancholy
Obsahy(1)
Populární zpěvačka Marta Kubišová je významnou osobností nejen 60. let minulého století, ale i let po sametové revoluci 1989, jejíž umělecká činnost však byla v normalizačním období násilně přerušena. Na počátku kariéry, kdy její pěvecká sláva poprvé kulminovala, se provdala za režiséra Jana Němce, s nímž natočila televizní hudební film Náhrdelník melancholie. V něm uslyšíte a uvidíte v obrazovém ztvárnění tehdejší hity. Jsou to např. "Lampa" z dílny skladatele B. Ondráčka a textaře P. Vrby, "Na co tě mám" (A. Michajlov / E. Krečmar), "Myslíš jenom na peníze", "Bílý stůl" (B. Ondráček / E. Krečmar), "Ten zlej páv" (A. Michajlov / I. Fischer), "Denně čekám" a další. (Česká televize)
(více)Recenze (18)
Černobílý, a přesto lepší než pozdější Proudy. Písně paní Kubišové jsem poznal až v devadesátých letech, kdy si otec slavnostně koupil LPíčko a sem tam si ho přehrál. Protože mám přirozenou, generačně podmíněnou nedůvěru ke všemu, co se líbí mým rodičům, nějaký čas jsem tuto zpěvačku strkal do stejného pytle se "stálicemi" českého hudebního nebe spolu s Gottem a Vondráčkovou, ale už tehdy ke mně některé z jejích písní promlouvaly. Dnes, kdy už je to přece jen nějaká doba, co jsem překonal dvacítku a tak nějak reviduji své dětské a mladické názory, musím říct, že Marta Kubišová je o několik řádů lepší než tihle zmiňovaní. Teď už k samotnému televiznímu filmu/recitálu/sérii videoklipů. Více než kvůli Kubišové nebo Němcovi jsem jej chtěl vidět kvůli Ester Krumbachové, přestože dle mého názoru její kostýmy lépe působí v barvě a nebyl jsem zklamán. Přestože jsem znal pouze první a poslední skladbu, textově a většinou i hudebně mě zaujaly prakticky všechny, zvláště však u druhé písně předkamerová realita dost zaostávala za zvukovou stopou. Výsledný dojem z celého bloku je i přesto velmi dobrý. ()
Výtvarnici Ester Krumbachové se pod taktovkou režiséra Jana Němce podařilo vytvořit vizuálně slušivé a nápadité pozadí k recitálu, náhrdelníku, složeného z perel známějších i méně známých písní Marty Kubišové. Černobílý formát a zimní období, ve kterém se recitál natáčel, se k melancholickým písním zpěvačky skvěle hodí. ()
Potíž je, že až na závěrečnou Lampu (a dejme tomu ještě Na co tě mám) Martě Kubišové nevěříte, že zpívá, jak málo při playbacku otevírá ústa. Jinak jsou všechny klipy poměrně působivě natočeny. S takovým recitálem Hany Hegerové Co nikdy nepochopím... se ale Náhrdelník melancholie rozhodně srovnat nedá. ()
Jak která skladba, jak který klip. První a třetí se mi líbily hodně, ale pak tam byly i takové nijaké, které ve mě nezanechaly nic. A to už to vypadalo na nejlepší část z Kubišové/Němcovy videoklipové trilogie, ta černobílá kamera tomu slušela a víc odpovídala atmosféře písní a klipů, jenže i tak to celkově v mém případě skončilo srovnatelně s Proudy lásku odnesou - silné 3* ()
Božínku, kdyby Martička umělkyně naša národní aspoň při tom markýrovaní pořádně otvírala tu svou papulku... %-] . . . Nene, soudruzi ze šoubyznysu, tahle plebejsky plejbeková hra na klipiky se vám moc nepovedla a škoda za to, že... Však co s tím, doba holt už byla taková - tak tři hvězdy za ty popárny a kouzlo nechtěného... :-) - - - P.S. Někdy mám coby jígizlivý igitátor neodbytný pocit, že kdyby M.K. tenkrát z kraje normalizace nedostala ten zákaz, nakonec by v té naší >populární hudbě< taky špatně skončila... A víc už rači nic... °-/ - - - - - (Poprvé viděno někdy dávno ještě v dobách plejbekových, hodnocení po repete 3.8.2011 na >melancholickém prostoru< 51., komentář zde ušklíblý jako sedmý - 3.8.2011) ()
Galerie (4)
Zajímavosti (1)
- Natáčanie filmu prebiehalo na zámku Veltrusy a na viacerých miestach Prahy. (dyfur)
Reklama