Aftermath

Jak tady píše někdo, že jeho denní dávka potřeby humusu, která ho uspokojí, byla splněna...no to je teda něco. Závěrečná pointa mi nijak vtipná nepřišla a od grotesktní scény masturbace to absolutně ztratilo atmosféru a bylo to akorat tak nudný. Co bych ještě rád vypíchnul, tak ne, neni to k zamyšlení. Jestli jako k zamyšlení nad úchylkou autora? To nestačí na to, aby někdo film nazval "ohromné, k zamyšlení"...samotný "film" žádné myšlenky nenese, nevzbuzuje a jeho uměleckej kabát je akorát tak prašivej fejk z Holešek. (20%) (15.05.2013)

Hrozná hlína, fakt jsem se nachlámal. K dobru autorovi připsat že jeho tvorba není založena na podobných prasárnách a v rámci -něčeho- by mohla mít i svou hodnotu. Hudební vložka k tomu přímo vybízí, ovšem nechtějte po mě analýzu třicetiminutového filmu, kde hrdina mrdá mrtvolu nožem (hahaha). K dobru připočítávám výborné gore efekty (na té příšerné kopii co se ke mě dostala tedy tak rozhodně vypadaly) a fakt že hláška "mé srce patří jemu" odteď nabývá nových souvislostí -) (26.11.2009)

Konečně něco, co mi přijde aspoň trochu morbidní (to myslím v pozitivním smyslu) a zároveň je to krátké. Patolog pitvá mrtvolu ženy, když jeho kolegové odejdou, začne s ní souložit. Poté pokračuje v pitvě ... a pointu nebudu prozrazovat, ale je výborná. Skvělá je také vizuální stránka věci a scénář. Nejlepší soundtrack, jaký jsem v poslední době slyšel. A rozhodně jeden z nejlepších a nejoriginálnějších krátkých filmů vůbec. (16.05.2009)

Tak trochu vrchol morbidní nechutnosti, jak obrazové, tak i zvukové. Komu se dělá zle jen když se řízne do prstu a ukápne mu jedna kapka krve, by toto půlhodinové dílko měl nechat být. O čem to celé je? Sledujeme jednu šichtu patologa, který svou práci zjevně miluje a dává do ní všechno, (dvojsmysl, ano, jen si to připusťte) občas taky něco z práce ukradne. Nepadne jediné slůvko, slyšíme jen jeho různorodé dýchání, které o něm však prozradí dost. Přes vysoké riziko "zvednutí kufru" je dílo zajímavé známou klasickou melodií a také obrazové snímání je kus umělecké práce. Dílo, jaké jsem ještě neviděl a jeho vytvoření je vážně pozoruhodné, neboť vzbuzuje otázky, proč se do něj autoři pouštěli. Šokovat, znechutit či vytvořit něco nového, nebo dokonce umělecké nutkání? Či snad jen uskutečněný hodně zvrhlý nápad? Všechno je možné. (16.10.2008)

Filmy, ktoré dokážu vo mne vyvolať hnus a zdesenie väčšinou obdivujem, ale stane sa, že film s veľkým zvrhlým potenciálom upadá na svojej debilite, hoci ústredná myšlienka aj niektoré momenty vyrážajú dych, niekedy chce film tak priamočiaro šokovař, až to nefunguje. Takto to je presne aj s touto krátkometrážnou snímkou Aftermath, v ktorej sa nedeje takmer nič iné, iba sa predvádzajú pitvy. A to konkrétne na dvoch obetiach. Celé to spracovanie bolo úchvatne realistické. Orgány použité pri nakrúcaní nemohli byť umelé, ale živočíšne, zvieracie, to vyzeralo tak skutočne, až hrôza. Rez po reze nám tu dvaja doktori predvedú celé ústrojenstvo jedného muža, ktorý asi zomrel pri autonehode, a jednej ženy. Po dôkladnej analýze a obhliadke všetkých orgánov, pričom sme svedkami priamej pitvy bez cenzúry, jeden z doktorov náhle odíde. A čo čert nechcel, ten druhý využije príležitosť a ukojí svoje sexuálne chúťky na mŕtvej žene nevídaným spôsobom. Miesto bežného otvoru, na "to" určeného. sa pustí do orgánov. Táto asi 10 minútová pasáž zabila celú tú nechutnú atmosféru, ktorú si snímka vybudovala. Človeka to síce znechutilo ale realizmus vyprchal ako alkohol z otvorenej fľašky Herec ktorý vyzeral ako Mr. Bean takisto veľmi svojim hereckým "talentom" nezabodoval. A k tomu ešte ten koniec, keď sa doktor uspokojil a uvedomil si čo spravil, rýchlo dal mŕtvolu dokopy. Popri akte bol veľmi divoký, takže v mŕtvole rozhádzal orgány a tak niektoré musel zbierať aj zo zeme a jednoducho ich nahádzal späť do brušnej dutiny a zapečatil hrudný kôš. (07.10.2015)