Strach a chvění

Ztraceno ve skladu (toaletních potřeb).. Dle tradice se má před císaře přistupovat se strachem a chvěním a pokud jste žena, rovnou nechte na recepci tokijské firmy Yumimoto i sebeúctu a drtivou většinu evropských pracovně-vztahových zvyklostí, neboť vás právě čeká po boku Sisyfa roční angažmá u velkého šutru. Ne nadarmo se říká, že mrav se liší krajem a zfilmovaná mandlově hořká autobiografie Amélie Nothomb vám dokáže vykouzlit trvalý úsměv na rtech i když k smíchu vlastně vůbec není.. (26.04.2010)

Film natočený podle autobiografického románu Belgičanky Amélie Nothomb (knihu jsem nečetla, ale určitě by to bylo zajímavé počtení :)). Myslím, že film skvěle znázorňuje rozdíly mezi japonským a západním myšlením. V japonské firmě jsem sice nikdy nepracovala, ale jak tak Japonce znám, jejich chování vůči cizincům je zde znázorněno celkem přesně. Problém byl pro mě pouze ten, že film je brán spíše jako komedie, což samo o sobě není špatné, ale kvůli prvku komediálnosti se mi sem tam zdál kontrast mezi japonským a západním chováním trochu přehnaný, což následně může náš dojem z rozdílu v myšlení dvou kultur trochu překroutit. Takže i když některé konkrétní situace jsou znázorněny velmi dobře (pohled na pláč/přátelství/užívání japonštiny cizincem atd.), možná je to přece jen lepší brát s menší rezervou. Ohledně hodnocení jsem pak trochu nerozhodná. Na druhou stranu jsem se s filmem a hlavní hrdinkou docela ztotožnila (její "vylítávání" z okna nad vrcholky výškových budov v Tokiu jsem naprosto chápala :))~(4,3★)~ (29.10.2011)

Rozkošně jízlivá studie o střetu kultur, rezonanci nekompatibilních pracovních návyků a bídné sociální hygieně ve stádním týmu jedné >typické< japonské firmy... ;-) . . . Ač s (dobře vypointovanou!) nadsázkou - d.m.s.n. docela vystihující zásadní principy japonské (ponejvíce pracovní) mentality - samozřejmě s francouzsky (film o >socialisticky< pracovních návycích tohoto národa by nejspíš musela být satira značně sžíravá, že...) sofistickým nadhledem... A navíc - prostě jen vlídně bizarní historka o tom, že všude dobře, doma... ;o))) . . . Mile provokativní, skvěle zahrané (pojapončenka >horší< japonečky... ;-), nadžánrově zábavné! . . . Čtyři a půl hvězdy tedy za film a za tu S.T. sympatickou hereckou kreaci zaokrouhleno beze strachu a lehce rozechvěle - každopádně pak ve velmi dobrém rozmaru - nahoru... - - - - - (Poprvé viděno 11.10.09 na ČT2, komentář zde jako mnohý - 12.10.2009) (12.10.2009)

Zase mi to až tak hluboké a objevné nepřišlo. Pár opravdu povedených komických situací a dialogů - stále o tomtéž: Japonci a Belgičané jsou si krajně nepodobní, přičemž Belgičané jsou pochopitelnější. Jenže je to celý film pořád stejné jen v různých obměnách. Nic víc se neděje, až k závěrečnému, že je nejlépe se k sobě moc nepřibližovat. (30.04.2010)

Tahle japonská Amélie má s tou francouzskou společného mnohem více, než se může na první pohled zdát. Kromě zasněné hrdinky to je zejména určitá stereotypizace dané země. Zatímco Amélie z Montmartru pracuje se stereotypy pozitivními, tak Strach a chvění využívá negativní náhled na Japonsko. Firemní hierarchie je zde dovedena až do absurdity, "divnost" zaměstnanců a odlišnosti mezi Evropany a Asiaty zdůrazňovány takřka nepřetržitě. Namísto nějaké práce se stereotypy zde tedy nastává jejich pouhé předložení a potvrzení. Japonci jsou divní, Belgičani fajn, tak co chtít víc... Shoda nastat nemůže, nejlepší je dva světy nekombinovat a kdo uteče vyhraje... A ano, film je to zábavný, ale tohle je poselství mi přijde až děsivé. (10.11.2008)