Kdo se bojí Virginie Woolfové?

„Dostáváš ze mě to nejlepší, lásko“. Přes pár „zcela nevinných společensko-konverzačních her na rozehřátí“ v podobě „vojeď hostitelku, pokoř hostitele, nachytej (své) hosty...“ se nakonec dostáváme k té nejdůležitější, (která se ostatně po celou dobu vznáší ve vzduchu) a to sice „(náš) život (existence) resp. soužití“. I přes nespornou (do očí bijící) kvalitu, kdy i „slepý“ musí chtě nechtě zaznamenat fakt, že ústřední duo E. Taylor-R. Burton hraje jako o život (kdy se navíc člověk neubrání myšlenkám, kolik si toho „vypůjčili“ ze soukromého života) a bezbřehou nápaditost hraničící (téměř) s genialitou (prosím nebrat jako lacinou frázi) kameramana H. Wexlera, nedokážu zcela vypudit myšlenku resp. holý fakt, že tomuhle by mnohem více slušela divadelní prkna. Přičemž, že bych si to (rád) (do)přál se stejnou úsřední sestavou (čtyřlístkem), je snad zbytečné dodávat. p.s. byť toto téma bylo bezesporu nejvíce aktuální v době svého vzniku (kdy muselo nutně (v řadách američanů) působit jako rozbuška, neboť se jedná o „rozcupování jejich snu v přímém přenosu“), o nadčasovosti a stálé aktualitě daného tématu netřeba pochybovat, neboť přesah v podobě existenciálního rozměru mezilidských vztahů je stále aktuální. Nebo vy nemáte ten pocit? 80% (27.09.2012)

Není pravé lásky bez nenávisti a zármutku. George a Martha. Smutné, smutné, smutné... Ze začátku poutavá, postupem času ale až úmorně zdlouhavá psychologická hříčka o nevyhnutelných úskalích manželství. V hlavě se mi to sice ještě nějakou dobu toulat určitě bude, zároveň bych ale minimálně o půlhodinu krátil... (25.12.2014)

Excelentní herecké výkony, dokonale napsaný scénář a výborná pointa. Asi takto bych tenhle snímek popsal ve zkratce. Průměrné hodnocení však dávám skrz dlouhou stopáž, která zde má sice své opodstatnění, ale občas jsem už opravdu sledoval hodiny a říkal si, jak se film vleče. Přesto však nepřestávám tvrdit, že Kdo se bojí Virginie Woolfové, je parádní psychologické drama odehrávající se během několika málo brzce ranních nedělních hodin. Psychologové a psychiatři by se na Jiřím a Martě vyřádili... (16.11.2011)

Skvělý film podle neméně skvostné hry Edwarda Albeeho. V první řadě nelze dostatečně vynachválit práci Haskella Wexlera (např. Přelet nad kukaččím hnízdem), jenž byl za "svoji" kameru zaslouženě odměněn oscarem. Síla samotného příběhu však pochopitelně spočívá na vůdčí dvojici, kdy Liz Taylor svojí nesmyslně excentrickou a přitom tak zranitelnou Marthou a Burtonův George podivuhodným tancem mezi bezvýznamným žvanilem a krutým, pomstychtivým člověkem nemohou nezanechat v divácích hluboký a hlavně dlouhodobý dojem. (29.03.2005)

Scénář: Ernest Lehman .. Kurva, to byl hustej večírek! Hype, který do mne nalil kamarád, když se z tohoto filmu vracel z kina, byl značný. Čekal jsem dlouho, ale dočkal jsem se také. Filmový debut Mike Nicholse je neskutečně kvalitní podívaná. Divadelně konverzační drama postarších manželů, kteří v nočních hodinách hostí mladší pár, dává velký prostor k vyplutí všech skrývaných i nekrytých útrap, radostí a nejrůznějších her, balancujících mezi laskavým pohlazením a psychologickým týráním. Ani skvělá předloha či umná režie by nepomohla, kdyby se nemohla opřít o skvostné herecké výkony. V tomhle případě to nehrozí. Všechny čtyři postavy doslova koncertují a jen umocňují všechnu tu depresi a krutost v dlouhodobém vztahu, kde i přes zdánlivé všechno zkrátka něco chybí (07.06.2006)