Vzpomínky

Tichá a nešťastná bitva buržoazního intelektuála o svou pozici ve změněném světě na jednu stranu bere dech hmatatelnou, subjektivní dokumentací kubánské porevoluční každodennosti, na stranu druhou trvale irituje nesnesitelně ublíženým protagonistou. Ten budí dojem, že jeho volba zůstat sám v komunistické Kubě má motivaci akorát v tom, jak si dát dovolenou od povinností intelektuála, kterou tráví tím, že bude hořce glosovat okolní marnost. To je totiž můj projekt. (03.01.2020)

Rollo je "kolo", desarrollo je "otáčející se kolo čili odvíjení či vývoj", subdesarrollo je "žádné otáčení, žádný vývoj, stání na místě, přitom nemusí jít přímo o "zaostalost", ale o tradici či setrvávání na zavedeném. Už Masaryk si stěžoval, že se mluví o pokroku, ale výraz pro ne-pokrok nemáme, sám navrhoval "odkrok". Toto slovo se sice neujalo, ale žádné jiné jsme nevymysleli žádný ne-pokrok či subdesarrollo nejspíš neexistuje. Všechno je nějaký pokrok, důležitý je jen směr. Kuba si toho dost užila a tento film to na postavě Sergia Corrieriho dobře dokumentuje. Pokrok do různých směrů vlastně celý pokrok ruší (jako při sčítání vektorů), z desarrollo se stává subdesarrollo, kolo se přestane otáčet. V našem případě to může znamenat i nezájem, lhostejnost, neangažovanost. Otrázkou ovšem je, zda Sergio je vhodným reprezentantem kabánského "desarrolla" - já se domnívám, že ano. Navíc se z tohoto pojmu (viz konference) stává pojem filosofický, povýtce lingvistický. (18.04.2021)

Daisy Granados je sexy baba. No, ale nie o tom som chcel, aj keď je to vlastne jedno malé pozitívum tohto diela. Film je silnou kávou. Takou tou kubánskou. A ja kávu vo všeobecnosti nepijem, pre mňa je veľa už aj také cappuccino. Tak som to všetko pil po malých dúškoch, aby mi nezabehlo a aby som skúsil pocítiť a v podstate nájsť tú chuť, ktorú tak každý obdivuje a zbožňuje. Bol som ale slabý. Táto kávička mi nedopriala spokojnosť, po ktorej som tak bádal a uistil ma, že to bude zrejme večné hľadanie. Budem musieť skúsiť inú značku. (27.12.2018)

Srovnání s francouzskou novou vlnou je skutečně na místě, a to nejen co do působivé formy. Když hlavní hrdina v jedné ze svých reflexí soudobé společnosti vzpomíná, že Havana byla kdysi zvána Paříží Karibiku, netuší, že onou Paříží by mohl být i on sám. Narážím zde na pařížské filmy o hrdinech naplněných úzkostí, osamělostí a únavou ze sebe samých, jak je zachytili např. Varda v "Cléo" nebo Malle v "Bludičce". Alea zde také tvoří novodobého čechovovského zástupce zbytečných lidí, na rozdíl od svých evropských kolegů však svého hrdinu nenechá zažít znechucení nad svým životem postupně, ale znenadání. Kubánská revoluce vtrhne do života místní buržoazie rychle a jasně, je třeba volit - buď útěk ze země, nebo útěk od vlastního dosavadního já. 1) V tom je film optimistický - doba umožní hrdinovy se vzdát života, který sám již nahlédl jako převážně zbytečný a odsouzeníhodný, na rozdíl od evropských protějšků má tu možnost, zprostředkovanou zásadní společenskou změnou. 2) V tom je film pesimistický - kdo by čekal schématické prozření měšťáka a jeho obejmutí lidu, bude zklamán, hlavní hrdina se až do konce nevzdá mnoha výtek na adresu Kuby. Každopádně skvělý a nejednoznačný film, o němž se nedá jednoznačně říct, zda jeho poselství je nakonec optimistické či ne /což je jednoznačně účelem, protože Alea jedné z původních verzí scénáře chtěl film zakončit sebevraždou, čímž by se konečné vyznění filmu dosti zúžilo). Osobně si myslím, že ano - setrváním na ostrově se hrdina rozhodne podílet se na osudu celého lidu, jeho výtky jsou oprávněné a slouží (resp. film ve své době skutečně sloužil) jako výzva obyvatelům, aby přesvědčili buržoazii svou i celého světa, že se dokáží změnit kulturně poté, co se změnili politicky. (04.12.2014)

Ze subjektivního pohledu kubánského spisovatele Sergia Carmona Mendoyi (Sergio Corrieri) jsme se seznámeni s dějem let 1961-62 na Kubě. Sergio prožívá své dny poté, co ho opustila manželka. Seznámí se s novou dívkou Elenou (mladá Daisy Granados). Ani to však nerozmělní jeho vnitřní strach navenek držený až kodexovou snahou o konzistenci (“hlavně vydržet”). Polodokumentární pojetí spolehlivě spolupracuje se skoro až lyrickou zpovědí člověka, co prožil proměnu politických systémů a projevů s nimi spojenými. (14.10.2015)