Krize

Je to prvotina, tu a tam patřičně neohrabaná, zbytečně ukecaná, divadelně inscenovaná či přepjatě melodramatická, ale raší z toho první výhonky bergmanovských témat i stylu, je v tom vtip, poezie i nejedna smysluplná myšlenka (zpětně ve mně uvízlo hlavně dilema slečny Ingeborg – nakolik se vlastně svým dětem dáváme nezištně a nakolik proto, abychom zaplnili prázdno v sobě?) a postavy jsou napsané i zahrané jako lidi plní života, žádní slamění panáci (opět v čele se slečnou Ingeborg v podání skvělé Dagny Lind, přesvědčivé a dojemné v celém spektru výrazů od laskavě škádlivých sousedských dialogů přes podehrávané utrpení ve ztrátě a nemoci až po mladistvou jiskru, probouzející se v blízkosti Uffeho a Jacka. Nejde mi do hlavy, že taková herečka má na kontě jen pár filmů). — Vlastní český překlad anglických titulků, původně s láskou pro mou dobrou ženu a teď i pro vás :-) zde. (28.04.2019)

Po velmi zajímavém filmu Hets, ke kterému Bergman napsal scénář a okusil při jeho natáčení něco málo z režisérských povinností, pustil se tímto snímkem úplně a nenávratně do světa kinematografie a už svým prvním režísérským počinem předznamenal hlavní témata své tvorby. Pravda, Kris nedosahuje kvalit pozdějších dramat, ale přesto je tento film zajímavou psychologickou črtou, v níž se Bergman pokouší popsat vztah osmnáctileté dcery Nelly k její nevlastní matce, skutečné matce Jenny a charakterově nejlépe podanému Jackovi, který mladičkou dívku svádí. Nelly se nechá přemluvit a vrátí se s Jenny do Stockholmu, kde poznává tu horší lidskou tvář. Filmařsky je tento debut zvládnutý výborně, Bergman ukázal, že je opravdový talent. Už před natáčením měl detailně promyšlený každý úhel kamery, každičkou drobnost měl dopředu připravenou. A že i ve své době byl film přijat celkem dobře svědčí citace z jedné kritiky: "Kris je bezpochyby největším, nejodvážnějším a nejrozhodnějším krokem od malosti, ve které se švédský film topil velmi dlouhou dobu." (25.09.2007)

Po Bergmanové smrti, jsem i já odložila plánované filmy a našla jsem si doma ten nejstarší, který jsem ještě neviděla. Kris je film, u kterého se Bergman poprvé představil jako samostatný režisér a napsal si scénář podle hry Leck Fischera. Příběh mladé dívky žijící v malé vesničce s nevlastní matkou nás posléze zavádí do Stockholmu, kde Nelly odchází ze svou pravou matkou, aby zde poznala i tu špatnou tvář člověka. (14.08.2007)

První režisérský počin švédského filmařského velikána Bergmana. Přesto jeho prvotní zkušenost je známkou zvláštní filmové představivosti a vize, které působí nespoutaně a znepokojivě. Inteligentní zpracování a sofistikované příběhové vyprávění, které ve své době patřilo mezi nejodvážnější a nejinovativnější krok tehdejší švédské kinematografie, která dlouhá léta setrvávala v zaostalém prostředí. (27.12.2021)

Ve svých raných filmech Bergman anticipoval svá později detailně prokreslená témata a zdar těchto prvních pokusů, nejednou již zrale komponovaných, podstatnou měrou závisel na výstižnosti herecké artikulace. Při obsazení svého debutu měl nepochybně šťastnou ruku a krom ústředního mužského hrdiny, poněkud bezradně, odosobněně působícího Allana Bolina, k sobě všichni poutají pozornost jako magnetizující poranění na těle světa. Vyzdvihl bych především Signe Wirff, jejíž tragicky odstíněným stářím prosvítá nezapomenutá mladost, opakovaně probouzená blízkostí její osmnáctileté svěřenkyně. Ostatně obě se v sobě bolestně zrcadlí, v každé z nich pohasíná cosi, čím její protějšek právě hoří (což je rovněž jedno z osudových Bergmanových témat). K silnému efektu přispívá i výrazová asketičnost a cudnost, jež některým pozdějším a suverénněji formovaným snímkům chybí. (16.03.2013)