Před deštěm

Podrobnější hodnocení: Po první části ***, po druhé **. Zajímavé je, že se zde mluví o třech povídkách, přestože šlo o tři nedílné díly filmu. Proto se dá polemizovat s gudaulinem (****), který právem vyžaduje větší kompaktnost příběhu. Sám se ale domnívám, že by pak nevyzněla pointa příběhu (pokud tak byla zamýšlena): Pokud chceš zlikvidovat osobu cizího etnika, stane se často, že zabiješ osobu z vlastního etnika. Neříká se jen, kolik takových osob je třeba zabít, aby se rozlomil nekulatý kruh prolévané krve. Z hlediska filmové sémiotiky je zde ovšem pár prohřešků, především ikonické pojetí osob a víceobsažnost znaků a výrazů. (22.03.2021)

Rád si Před deštěm někdy pustím znovu, abych se přesvědčil o jeho (ne)kvalitě, ale ve finále z něj mám poměrně průměrný pocit. Fajn je rozdělění děje do tři propojených povídek, nesmírně super je jejich časová souslednost - druhá musí logicky následovat po první, třetí po druhé a zároveň první po třetí. S odstupem si však vskutku odnáším pouhý "evropská válečná filmová klasika" pocit... 70% (27.12.2020)

Působivá mozaika tří téměř existenciálních povídek, které se nakonec spojí v jedinou, přistoupíme-li na elasticitu času. Je mnoho důvodů, proč zhlédnout tenhle film. Skvělé herectví téměř všech obsazených a najmě pak Grégoira Colina, který je opravdu neodolatelný. Zajímavá hudba, ladění snímku do teplých a měkkých barev (tu a tam, pravda, až lehce se dotýkající kýče), črty makedonských povah a fatalismus jejich společenského fungování. To vše je orámováno nádhernou symbolikou deště. Hned na začátku první povídky slyšíme jednoho starého kněze, který nad vyprahlou zemí tvrdí, že bude pršet a v dálce se ozve hrom. Na déšt si ale počkáme až na samotný závěr filmu. Závěr, kdy už i divák je vyprahlý a zničený ze vší té bezvýchodnosti, neochoty domluvit se a fungovat, ze zbytečného násilí a paradoxů všech válečných konfliktů. A v tu dobu se na zem snesou konečně první kapky deště, které ochladí zdusanou a vyprahlou zem. Deště, který by mohl smýt válečné hříchy a očistit duše všech zůčastněných, stejně tak jako duši divákovu. (15.12.2009)

tri poviedky 1. SLOVÁ. "Nerozumiem ti, ale si dobrý človek." Poviedka o tom ako Albánske dievča zničí život mladému mníchovi, u ktorého v cele sa ukryje, následne ona zomiera takpovediac v jeho náručí. Priam Shakespearovské klišé. 2. TVÁRE: Neobjasnená poviedka o mladej Londýnčanke, ktorá sa bohvie prečo nevie rozhodnúť medzi milencom a manželom, ktorý tiež zomrie. Táto inak nudná časť bola zaujímavým kontrastom k ostatným dvom v tom zmysle, že hoci Angličanka bola úspešná a zabezpečená, nedokázala svoj život prežiť lepšie, ako Macedónci strieľajúci bezhlavo po každom. 3. OBRAZY: Režisérsky a kameramansky najzaujímavejšia časť, v ktorej sa však divák rýchlo preje násilia a surovosti, ktoré síce jasne nevidno, ale visia vo vzduchu. Preto sa u mňa na konci- čiže pri ďalšej smrti - nedostavil efekt, ktorý si režisér asi kládol za cieľ - odsúdenie násilia. Toho "hnusu" už bolo príliš na to, aby to so mnou pohlo. Akurát som dospel k názoru, že postavy vo filme sú poväčšinou pološialení a často ozbrojení magori. Vyššie tempo by možno filmu pomohlo, ale hlavne by to chcelo viac vysvetliť konanie niektorých postáv a možno trošku skrátiť stopáž. (03.07.2008)

Hmmm..zklamání. :( Čekal jsem mnohem víc. Já vím, ty předsudky a očekávání bývají málem zárukou toho, že to neklapne. A tentokrát to teda dost drhlo. Co se mi na tom mělo líbit? Zachycení atmosféry té doby? OK, ale počítejte s tím, že to bylo hodně přitažený za vlasy. Atraktivní lidský příběhy? Může být... Ale jaká je šance, že se někdo zbaví nechtěného manžela díky tomu, že ho ve chvíli nejhorší rodinné krize zastřelí nějaký pomatenec v restauraci? Tohle se taky běžnýmu životu zrovna nepodobá... Azyl v klášteře, u mladýho mnicha, který se zavázal k mlčení... Jo, takových případů mám všude kolem sebe moc a moc... Zkrátka filmovej film. Vyvolávající jedinou otázku: proč se Angličance dostala na stůl fotka té zabité holky? V době jejího vzniku už byl fotograf v pánu..? Někdo by mi to třeba vysvětlil, ale je mi to vlastně buřt. (18.06.2015)