Bezohledný

Kalábrie jede! Zrovna nyní se tam chystá monstrproces s N´dranghetou, největší od 80.-ek. Takže nebylo od věci podívat se na tento film. Líbily se mi tam ty humorné scény i to, že to brutální vraždění bylo pojato, tak jakoby mimochodem přehlušené hudbou. Rozhodně to je zajímavý přístup k natočení filmu o mafiánech a jeden aspoň nemá noční můry z toho bezbřehého násilí. Za mě 85% (15.01.2021)

Vlastně to jako gangsterka je poměrně fajnová záležitost. I když ten scénáristickej záběr gangstera na jeho sexuální život bych klidně minutově okleštil o několik minut. Pak by to ale na samotnou délku filmu nemělo moc smysl. Stylisticky to ale do osmdesátých let krásně sedlo, hudbou, ale i auty. Italové ten sladký život ukázat ve filmech rozhodně dovedou. Pořád tu ale podobné filmy mnohokrát byly a mnohokrát byly jednoznačně lepší a údernější. Přitom Riccardo Scamarcio je zrovna ten typ charismatickýho chlapa, kterého byste nechtěli potkat s pistolí v ruce. (21.05.2020)

Mafiánská pohádka pro dospělý o tom, jak se jeden obyčejnej kluk dostal jako mladík do vězení, což mu ve výsledku naprosto změnilo život. Chytil příležitost za pačesy, naučil se v tom chodit a i za cenu různých ztrát se z něj stal gangster první kategorie. Jo, je to film, kterej nepřináší nic novýho, všechno už jste to nejspíš někde viděli, ale na druhou stranu to nemá nějaký výrazný chyby nebo třeba špatný momenty. Navíc je tady použitej zvláštní černej humor, kterej by možná divák tohoto žánru nečekal, ale musím uznat, že to nebylo úplně na škodu. Je to dobový, je to v pohodě, tak někde těsně nad průměrem... proč ne?! (02.05.2020)

Film baví, jak gangsterama, tak humorem a hlavně Riccardem Scamarciem, který se pro tyhle role narodil. Ale dějově pouze kopíruje veškeré scorseseovky a zjízvené tváře, kterých brilantnosti nemůže dostát. Jak scenáristické, tak režijní. Ani pokryvenost hodnot postav nepodává s kouzelně ironickou, ale potřebně vážnou sebereflexí jako spomenuté žánrové klasiky. (05.05.2019)

Klasická trasa z města Vzestup do města Pád, při které se v cíli rozhoduje mezi čtyřmi zvířecími stavy (mrtvý lev, zavřený lev, mrtvá krysa, živá krysa). Autoři si byli dobře vědomi, že na Scorseseho nedosáhnou a jeli si to svoje v tónu, který postupně ubíral na odlehčenosti a v některých chvílích rozčísnul tu kalábrijskou pěšinku způsobem vyprávění či absurdními scénami (potlesk krvavě zakončenému uměleckému programu). U Scamarcia je jistá podobnost s Bardemem jak ve vzhledu, tak v hereckém projevu.. (11.12.2019)