Kytice z tisíce a jedné noci

epizodická skládačka v jejímž středu stojí chlapec Núreddín a jeho otrokyně Zumurrud, kteří jsou od sebe na začátku odtrženi a na své pouti při hledání jeden druhého prožívají různá dobrodružství. Moje teprve druhé setkání s Pasolinim a rozhodně sem se bavil víc než u Saló. Některé příběhy jsou sice lehce bizarní, ale jako celek to působí skoro až roztomile a naivně. Erotika samozřejmě nesmí chybět, ale nepřišla mi nijak provokativní či snad dokonce šokující (upřímně si nemyslím že by tohle dokázalo někoho šokovat i v době vzniku před padesáti lety)...60% (04.03.2024)

Další Pasoliniho tvůrčí přehlídka penisů je tentokrát situována do velmi atraktivních reálií a dokonce poprvé má i jakous takous hlavu a patu. Bavil jsem se asi srovnatelně s prvním dílem, ale bohužel, potřetí je potřetí a je nutno přiznat, že Pasolini ukazuje stále to stejné dokola a tím pádem jeho trilogie života působí asi jako barová obsluha nahoře bez - jakmile sundá podprsenku, všichni zpozorní a jsou zaujatí, ale po chvíli ji začnou vnímat zcela normálně a naopak, mnohdy jsou víc vzrušení při správně zakrytých náznacích neviděného... ***1/2 za nesnesitelně dlouhou stopáž, která by se dala bez problémů zkrátit, kdyby tvůrci vystřihali všechny ty zbytečné záběry pobíhajících lidí po poušti či v uličkách města... (31.08.2006)

Další příběhy z Prasoliniho světa bobrů a žížal. Tentokrát rovnou z Arábie, takže se na tamější obyvatele nekoukalo moc pěkně. Jednotlivé příběhy jsou o ničem, nebudeme si nic nalhávat. Nejstupidnější je asi ten ústřední o šeredném chlapci a odpudivé otrokyni. Herci a herečky, pokud tak lze ty šeredy nazvat jsou do posledního nesmírně oškliví. Netuším, co v obsazování zrůd Prasolini sledoval. V tomhle jeho snímku je snad ještě více teploušů, než bývá jeho zvykem. Nevím, jestli se nám autor snažil sdělit nějaké jiné poselství kromě "Žádná díra nezůstane mojí žížalkou neprozkoumaná!", ale pochybuji o tom, neboť je to retardátor a homouš. Trošku smutný je fakt, že bez výše zmíněných bobrů a žížal by byl tento paskvil ještě daleko paskvilovatější. Dávám hvězdu, protože tento nesmysl byl přeci jen o malý kousek lepší než ten Canteburský průšvih. (18.06.2015)

Il fiore delle Mille e una notte - moje první setkání s Pasolinim, kterému jsem se dlouhou dobu vyhýbala a musím říct, že to byl fascinující zážitek. Film byl natáčen v Etiopii, Jemenu, Íránu a Nepálu. Jedinečnou atmosféru snímku dodává i soundtrack (Ennio Morricone), bez něhož by byl zážitek z filmu poloviční. (05.02.2010)

Výrazná, tvůrčí a přitom pozoruhodně propracovaná a výrazná umělecká Passoliniho metoda, patrná již ve VEPŘINCI či ORESTOVI, stojí za asi nejzdařilejším evropským zpracováním POHÁDEK TISÍCE A JEDNÉ NOCI, jež určitě nebyly určeny - pokud vůbec - jen dětem. Kratochvilné příběhy, vyvolávající asociace spíše na DEKAMERON , jsou zaramovány vstupním příběhem nekonvenčního milostného páru, řízeného bystrým ženským mozkem, který dříve či později vyzraje na každou formu mužské brutality a je s to ji trestat třeba i způsobem, který v moderním Evropanovi vyvolává velmi rozporuplné pocity. Pestrobarevný svět vrcholného vzmachu Arabské říše je i rozmanitě založeným obrazem jeho doby. Způsob a kvalita, jakou se pro Pasoliniho filmy charakteristická kamera dokázala vyrovnat s celou škálou orientálních exteriérů i přímočarost, s jakou si režisér všímá intimních detailů pozakryté části lidského života, jsou nadčasové a nepředpojaté a zaujmou i dnes. Právem. (20.10.2007)