Pořadník

na dobry film staci tak malo, dobry a netradicny napad a nasledne vytvorit filmovy svet, ktory danym napadom zije. (nestaic len vytvorit film ktory zije napadom, zit musia aj postavy, ze) a to sa v tomto kubanskom filme podarilo. napad - co by sa stao, keby par ludi, cakajucich na autobus uviizlo na stanici. neda mi to prirovnat ku korejskym filmom, ktore sa cim dalej, tym viac presadzuju vo svetomvom meradle ako semenisko napadov. zda sa, ze aj kubansky, hispansky co vobec iberoamaricky svet vie byt magicky nad vecou a pritom realne vo filme. bod oproti koreji. :) (24.07.2005)

No, když si vzpomenu, kolikrát jsem si s ostatními spolucestujícími zanadávala na MHD nebo na České dráhy, tak mi ta desetiminutová či hodinová zpoždění připadají směšně nepatrná s porovnáním s kubánskou dopravou. Nevím, jestli je to tam skutečně běžná věc nebo jen zapracovala scénáristova fantazie, ale rozhodně se mu z této zápletky dokázalo vykřesat pohodovou komedii, která je sice více úsměvná než vysloveně legrační, ale mě bavilo sledovat, jak si parta neznámých a z počátku i znepřátelených lidí začala postupně zútulňovat odlehlé nádražíčko a ještě si stihla vybudovat nějaké ty romantické i jiné vztahy. Jen jsem si musela zpočátku trochu zvykat na tu jejich velkou ukecanost, ale zase mám pro Kubu velkou slabost, takže to nebylo zas tak těžké. :-) (21.04.2014)

Mé první setkání s Kubánským filmem. Hned napoprvé a hned taková bomba. O Kubánské kinematografii jsem neměl nijak valné mínění, jalikož zde vládne tuhá cenzura a diktatura, ale toto mě příjemně překvapilo, a to i tím že něco takového vůbec mohlo vzniknout. Jedná se spíše o vtipnou satiru na současný režim Fidela aneb jak by to bylo krásné kdyby to všechno fungovalo jak by mělo. Naštěstí tento film funguje aspoň u mě. Originální nápad propleten několika skvělými vtípky a ani tím že se jedná o komedii neztráci tu onu jakousi apelační notu. Rozhodně to není můj poslední kubánský film. (01.08.2006)

Soudruzi, jedná se o jednoduchý, lehce úsměvný a mohutně odgestikulovaný příběh, kde pro nás nepochopitelná zápletka čekání na místo v autobuse, který jede kolem třeba jednou za několik dní, nabírá zvláštních a do jisté míry velmi zdařilých rozměrů. Lista de espera je vedený jako alegorická komedie, ovšem mnohem víc než absurdní situace sedí vystižení mentality různých typů lidí, soudruhů z rudého ráje, Kuby. Za vším stojí právě jeden porouchaný autobus, který evokuje ve skupince na první pohled zcela odlišných postaviček nejrůznější pouta a vzájemné sympatie. Jižanský temperament, který místy připomíná lecjakou telenovelu mi zprvu vůbec nesedl. Ovšem s postupujícím časem a s neustálým zamotávání se děje jsem mu nakonec na chuť částečně přišel. I ty místy až neuvěřitelně rychle vypouštěné dialogy či monology už mi ani tak nevadily. Navíc tam, kde si dali autoři nejvíce práci, na zvýraznění charakteru postav, tam lze jen těžko hledat chyby. Kontrast povah je opravdu bohatý a pár scén, kupříkladu ta s nastupujícím hladem a improvizačním řešením dvou mladých soudruhů, vykouzlí alespoň ledabylý úsměv. Záleží na náladě, jestli vám to přijde nudné, záleží na míře tolerance k místy trochu propagandistickým momentům na adresu režimu, které možná spíš než by byly zdůrazňovány, mírně se je snaží parodovat. Já se úplně nenudil a místy jsem se i zasmál, tak, abych si notně překvapivý konec celkem užil. Abych se vyhnul soudruhu spoilerovi, pouze zkonstatuji, že si Juan Carlos Tabío vysloužil nefidelovské 3&1/2 hvězdičky. [7/10] (02.05.2005)

Soudruzi a soudružky, tak tohle je zase jeden z těch prima filmů, které moc ráda doporučím každému, kdo má občas chuť dát si gaučink a pauzu od těch náročnějších kousků. A i když se tady jedná o Kubu, mohlo by se to klidně aplikovat i na jiné země (ale zase by jste přišli o to krásné soudružství:D) s názvem "bylo, nebylo, kdesi, kdysi......", příjemná snová a hlavně úsměvná, mírně satirická záležitost, kde si vychutnáte každého z těch čekajících lidiček a za chvíli nebudete mít absolutně chuť odjet, tak jak se to stalo i mně. Každému tam možná něčím přiroste k srdci nějaká osobnost, buď svým charakterem a nebo vizuálně, to je celkem jedno. Mně například padnul do oka Roland hned od začátku a byla jsem celou dobu zvědavá jak dlouho to dá. Co? To už je na vás, jen se mrkněte a budete hned vědět :-) Rakev, červenobílé lavičky, tolik připomínající ty naše socialistické, blízkost moře a ještě spoustu jiných momentů učinilo mé sobotní odpoledne moc fajnovým. (17.05.2014)