Bezstarostná dívka

Pokud se máme bavit o umění, tak to je tady těžko. Kámenem úrazu je ústřední role. Zahia Dehar, až nápadně připomínající vyžilé peroxidové Aranky z Ostrava- Přivoz (ne že by to nebyly fešandy, často ozdobené šátkem s květinovým motivem přes ramena a zlatým chrupem v celém úsměvu ), od své životní role, kdy coby sedmnáctiletá, oděna jen do mašle v rozkroku, podržela na bujarém večírku dvěma nagelovaným kopačkám, které následně zažalovala za sexuání zneužití, což už samo o sobě vyznělo všelijak, nijak nepokročila. Evidentně nepoučitelná i nadále pokračuje v nejlehčím módu. Ono by na to zas tolik nebylo, jenomže místo rajcovní éterické bytosti ražení Laetitia Casta, máme možnost v podstatě celý snímek ohlížet odhalenou, vulgární šlápotu, promenádující se bez vršku, nebo bez spodku, nebo roztahující nohy, pochopitelně silikonem ani botoxem se nešetřilo, prostě Oscar za kostýmy nehrozí.., což chlípné pánské publikum rádo ocení, však o žádné velké herectví se nejedná, ani neuvidíte nic, co byste ještě neviděli. Na pornhub bez problému narazíme na lepší herecké výkony, navíc vizuálně příjemnější, a to je co říct. Bardotka byla taky poleno, ovšem její exhibice byly z jiného vesmíru. Přitom snímek jakýs takýs příběh má, takže z mé strany: pakliže by byla obsazena do hlavní role dívka méně vyžilá, rafinovaně vnadná, ale herecky talentovaná, nikoli takto laciná, jistě by se to u mě setkalo s lepší odezvou. Komediální, psychologický snímek si představuji jinak. A může tam být erotických scén víc, než písku na dece. (20.11.2020)

Hmmm, to mohlo byť také dobré! Mohlo, ale nebolo. Pôsobivý vizuál s potencionálne zaujímavou dvojicou dievčat v hlavných úlohách zostal utopený v chabom deji a vo veľmi nevýraznej konverzácii. Jedinú útechu tak napokon po väčšinu filmu prináša pohľad na Naïmu a Sofiu, hoci musím uznať, že mňa osobne oveľa viac zaujala introvertnejšia postva Naïmy v podaní Miny Farid (krásne oči, aj celkovo pôvabná žena). Mimochodom, pamätáte na toľko prepieraný sexuálny škandál z roku 2009, do ktorého boli zaplatené francúzske futbalové hviezdy Ribéry a Benzema? Kto by to bol povedal, že tou neslávne slávnou "femme fatale" bola práve Zahia Dehar, ktorá hrala vo filme extrovertnú Sofiu. Ďaleko to dotiahla dievčina... (17.07.2020)

Ostýchavá černovláska Naïma v podání Miny Farid působila přirozeně a docela sympaticky, jen jsem nějak nepochopila, čím ji tak uhranula její umělohmotná sestřenice Sofie. Benoît Magimel sice trochu zestárnul, ale hrát pořád umí, to se mu musí nechat. Velká škoda, že nedostal víc prostoru. Zoufale povrchní příběh o dospívání táhla na svých bedrech ženská karikatura Zahia Dehar, což prostě ve výsledku nemohlo dopadnout dobře. Vychválit ale musím oduševnělou hudbu, která příjemně dotvářela letní náladu filmu. (45%) (03.01.2022)

Podle zdejších hodnocení bych to očekával mnohem horší. Já jsem s tím docela i spokojen. Krásné Cannes, fajn hudba, hezké barvy, postavy, které musíte nemít rádi a postavy, kterým můžete přát. Sex, chlast, sluníčko, jachta, prsa. Vlastně na odlehčení v pohodě. Pravda, po 20 minutách jsem to chtě vypnout, jak mě Tahia Dehar štvala, ale jsem rád, že jsem to neudělal. Naopak takový Benoit Magimel mě vyloženě bavil. Nicméně jednou určitě stačilo. (12.01.2024)

Tahle skladba se jmenuje Naïma. [Jako ty.] Škatulka coming-of-age filmů neskýtá velký prostor variacím, o to důležitější jsou jemné rozdíly a odstíny. Třeba když kozy hlavní hrdinky vypadnou na pláž již ve druhé minutě, nebo když přenese diváka do úplně jiné časové dimenze správně načasovaným použitím Johna Coltranea. Bezstarostná dívka (trefnější je anglický titul An Easy Girl), se nachází někde uprostřed mezi šílenostmi typu Raw a prázdnými talentovými hopsačkami Let's Dance. Syžet jako vykuchaný z Četníka ze San Tropez uvádí diváka o 43 km dál do Cannes, do společnosti dvou dívek na prahu dospělosti, které se snaží uhádnout, co je (pro kterou) v životě podstatné. Zatímco starší Sofie volí rychlejší cestu (šlapkovství představitelky Zahia Dehar je na hraně karikatury, jak neušlo některým hodnotitelům), přemýšlivější coltranovská Naima, která vulgárně vyzývavou sestřenici obdivuje, si není jistá. Zatímco dívky váhají mezi kariérismem a hedonismem (na víc variant není prostor), Rebecca Zlotowski popouští Schuberta, šedesátkový jazz, nechává promlouvat antické filosofy, hlavní mužské představitele mávat zlatým (starožitným) sextantem a plout na jachtě pod vlajku ostrova Man. Výjevy banálního zevlování narušuje zajímavými snovými scénami a při vši sofistikovanosti informuje a bezmála i prezentuje, že mají dívky hladce vyholené stydké pysky. Tento způsob letního dospívání se mi nejeví úplně nešťastným. (03.12.2021)