Vlčí smečka

Často se mi nestává, abych na podobný film z politického prostředí, tak dlouho myslel. "Vlčí smečka" byla zřejmě trochu jiná. Naivita, sebejistota a pocit neohroženosti, jako Nikita S. Chruščov měl, ho stála post. To, jak si člověk nemohl být jistý spojenectví s nikým, jak důležité bylo pojistit si vlastně kohokoliv, kdo mohl být někdy užitečný v budoucnu či spíše nebezpečný ... moc se to od současnosti neliší. V prostředí Sovětského svazu to má, ale tak trochu jiný rozměr. Opravdu povedený historický film! (14.06.2016)

"Kdo by nás odposlouchával? My jsme kontrarozvědka!" Tak tyhle věty si na pásce z odposlechu pouští velitel KGB. Tento film je asi jediným opravdu "špionským" filmem. Snímek krásně rekonstruuje pro nás celkem neznámý kus sovětské historie, na kterém je moc tajných služeb a skutečná špionáž vidět rozhodně lépe než na všech bondovkách dohromady. V místech, kde se tvůrci pokoušejí a nějakou akčnost, film sice působí komicky a dost amatérsky, ale jinak je velmi působivý; politikaření, intrikánství, vraždy, všudypřítomná tajná policie a jedna loutka, která má být dosazena k moci. Jenže jak už to tak bývá, takovéto loutky se loutkařům často vysmekají z rukou. A jak se na konci filmu z titulků dozvíme, Leonid Iljič Brežněv se vysmeknul pořádně. (11.09.2007)

,,My jsme Mičurini!"  ---  Říká se, že kdo má moc, má obvykle na mále. V RuSSku tohle myslím platilo dvojnásob v kterékoliv z jeho epoch a zejména v té bolševicko-komunistické. Chruščov byl bestie a těžko lze v tomto filmu s kýmkoliv sympatizovat. Divák se ocitá přímo uprostřed mocenského boje, kdy se zprvu nerozhodný Brežněv ujímá vlády v SSSR. A Brežněva už pamatuji i já. Odpornou ruskou bestii se srostlým obočím, která byla při pohřbu tak vyžraná, že propadla při nesení dnem rakve. V devadesátkách se kupodivu i v RuSSku točily zajímavé filmy, pravdivě referující o časech minulých bez příkras a patosu. Vzniklo jich spousta a mne by docela zajímalo co je s nimi dnes. Zda nejsou někde v trezorech. A co filmy, ale co je se scénáristou Valuckim a režisérem Gostevem... Žijí? Nezmizeli? Nevypadli z oken koupelen ve druhém patře se svázanýma rukama za zády a dvakrát prostřeleným zátylkem nešťastnou náhodou po uklouznutí?  Nebo kácí někde daleko na východě statné smrky? Dávím za 3 štěnice. * * * (03.08.2022)

Velmi slušná adaptace knížky Sergeje Chruščova "Jak politik odchází do důchodu". Akční pasáže (hrdinný rozvědčík a jeho obnažená slečna, přestřelka, potapěči) se tam vůbec nehodily. Politická rošáda se sesazením Chruščova byla zajímavá a dramatická sama o sobě. Hezký byl doslav o koncích účastníků převratu. Na ten jsem se vlasně těšil nejvíc a scénárista mně nezklamal. (26.01.2005)

Vlčí smečka se zabývá rekonstrukcí zajímavých a typicky "socialistických" událostí z roku 1964, kdy spiknutí špiček KSSS, KGB a dalších mocipánů sesadilo z "trůnu" Nikitu "Kukuřici" Chruščova a dosadilo na něj na oko nevýrazného a zdrženlivého Leonida "Chlupatce" Brežněva, který ovšem záhy dokázal obecně platné pravidlo komunistických dějin – čím tišší před tím, tím větší svině potom. Režisér a scénárista Gostěv se nepokouší o akční thriller, ale spíše o přesnou rekonstrukci (výklad) událostí, podepřenou o odtajněné spisy KGB. To je zřejmě hlavní úskalí filmu pro mnohé diváky. Postav je ve Vlčí smečce jako mužiků na širé matičce Rusi a v orientaci nepomáhají ani titulky "kdo je kdo", v českém překladu navíc často ignorované. Panoptikum jednajících anonymních soudruhů je tak matoucí, že jsem v první polovině filmu byl vůbec rád, že poznám Břežněva podle jeho huňatiny nad očima. Také se spádem to není žádná sláva, Gostěv se snaží nic podstatného nevynechat a tempo zrychlí až ve druhé části, kdy konečně dojde i na ty thrillerovější vsuvky a logické rozuzlení, v němž se téměř všichni vyjeví jako bezpáteřní svině a Brežněv jako jejich král. Vlčí smečka je nasnímaná s takřka dokumentární nevýbojností a precizností (herci mají dokonce typicky zelený nádech, který známe z televizních přenosů sjezdu strany z let 70. a 80.), což mu ubírá na divácké atraktivitě, avšak přidává na věrohodnosti. Jakmile dojde na akci, je zle, protože Gostěv neví, jak na ní (pohled na groteskně zrychleného Moskviče byl vskutku tristní), hudba stojí za starou bačkoru (jen úvodní hammondový rockec je fajn, ale čekal bych ho spíš ve filmu o Vietnamu). Metafora s lovem vlků, která se prolíná celým filmem, je v důsledku velmi působivá, ale ne tolik, aby se Vlčí smečka stala něčím víc, než zajímavým dokumentem událostí roku 1964 a lehce nadprůměrným filmem s opravdu skvostným výkonem Rolanda Bykova v roli starého a pochybujícího vůdce Chruščova. (25.01.2005)