Afrika na Pionieri
Through Africa on a Pioneer
VOD (4)
Obsahy(1)
Cesta napříč africkým kontinentem na legendárních a hodně starých motorkách Jawa Pionýr. Celovečerní road movie Afrikou na Pionýru přináší ještě bláznivější a odvážnější výpravu, než jaké známe díky žlutým trabantům Dana Přibáně. Právě jedné z kultovních expedic žlutých trabantů se vedoucí výpravy motorek do Afriky, dobrodruh a režisér Marek Slobodník sám na své Jawě 250 účastnil. Podobně, jako výrazné postavy filmových komiksových vesmírů dostávají vlastní filmy, tak i jeho samostatné dobrodružství Afrikou na Pionýru mohou brát diváci jako takzvaný „spin-off“.
Cestovatelský dokument Afrikou na Pionýru ukáže dobrodružství, které nezná hranice a které žene možnosti vlastního těla i svobodu ducha až do nejvyšších otáček. A zároveň přinese úchvatné záběry a pohled na přírodu a život Afriky, jaký nemá obdoby. Pět jezdců strávilo v sedle Jawy Pionýr pět měsíců, ze střední Evropy ke Kapskému městu ujelo přes 15 000 kilometrů. Na tom nejméně pohodlném dopravním prostředku projeli pouští, pralesem i savanou, protnuli rovník a profrčeli kolem Kilimandžára a dorazili až na nejjižnější místo afrického kontinentu, na Střelkový mys, kde se setkává Indický oceán s Atlantickým. Během cesty spotřebovali 2500 litrů benzínu, natočili 360 hodin záběrů, provedli snad milion drobných oprav a prožili si dvě malárie. „Afrika nám dala úplně jiný pohled na život. Zažili jsme na cestě takovou volnost, jakou si v dnešním uspěchaném světě dokáže představit jen málokdo. Uvědomili jsme si, že právě svoboda je to největší bohatství, které máme,“ říká cestovatel a dobrodruh Marek Slobodník.
Z mnoha hodin natočeného materiálu sestavil tým dobrodruhů průřez toho nejzajímavějšího. Vedle opojného pocitu svobody zažili jezdci i řadu dramatických a nebezpečných situací. Kromě nádherných panenských pláží Mozambiku se museli vyrovnat s nekonečnou pouští Súdánu, v etiopském vězení se potkali s utečenci mířícími do Evropy, odvážili se do největšího městského slumu Kibera v Keni a dva z nich pak podstoupili vlastní boj s nebezpečnou a mnohdy smrtící malárií.
(Bontonfilm)
Videa (3)
Recenze (100)
Pokud vás v souvislosti s tímto filmem často skloňovaná dobrodružství ve žlutých trabantech od Dana Přibáně bavila, rozhodně dejte šanci i tomuto projektu, kterému se po vzoru velkých superhrdinských projektů, kde vedlejší postava dostane vlastní film, přezdívá spin-off. Marek Slobodník je tak autorem projektu, který rozhodně má duši a ze zdánlivě probádaného kontinentu přináší skvěle natočený Road movie, který stojí pevně na obou nohách a doslova vás vtáhne do podmanivé a zčásti bezstarostné cesty na nejjižnější bod Afriky, jenž s jejími aktéry prožijete do poslední minuty, a jeho sledování vás jednoduše bude bavit. I přes nelichotivé, nekomfortní okamžiky, které ovšem k podobné výpravě neodmyslitelně patří. Afrikou na pionýru je vydařeným dokumentem, který rozhodně ze stínu slavnější série vystoupil a za zhlédnutí stojí. Pochopitelně a (ne)překvapivě i v momentě, kdy nejste fanouškem oněch legendárních maličkých motorek. A to se bezesporu počítá… ()
Já jim tu pětku musím nadělit. Skupina skvelých kamarátov v čele s největším pohodářem pod sluncem Markem Slobodníkem se rozhodnou po zkušenostech z trabantů udělat vlastní povoz na 50letých strojích a přejet Afriku!! Zhola bláznoství? Pro tyhle ne! 200km kde nič tu nič, klíd on ten benzín někde stejně bude. Přes vyprahlé pouště do nejzapadlejších vesniček, deštivých, blátivých cest, přes vyfetlé ghetto v Nairobi až na Strelkový mys. Se Slobodníkem zamává až nechtěná malárie a druhej Marek ´´jukebox on the feet´´ by snad roztancoval i Boko Haram..nechápu, ale fandím. :) 85% ()
Existuje-li v současné době overtourismu a zvyšujících se globálních sociálních rozdílů a z toho vyplývajících migračních vln, zbytečnější typ dokumentu, je to cestopis bílého Evropana. V Česku a Slovensku nicméně vymysleli lišáckou metodu, jak si onen cestopis obhájit jakožto staromilské nebezpečné dobrodružství a to tím, že se limitují archaickými dopravními prostředky. Skrze to naberou sponzory na cestu, pro ty pak musí natočit dokument z výpravy, kde jsou jejich značky vidět a zbytek lidí jsou konzumenti motivačních videí a těch pár Othellů, co se na tyhle věci dívají, aby byli zkrátka v obraze. Ať už to jsou trabanty, tatry, nějaký zarezlý motorky a vůbec, výsledek je stejný - je to pořád cestopis, akorát obohacený tím, že se jim každou chvilku vysere technika. Jedinou spásou by pak mohlo být charisma zúčastněných (což je věc, která pro mě zachraňuje Přibáň), nicméně v tomto případě to padá na hubu šíleně, protože zdejší cestovatelé jsou... no prostě hrozný Slováci. Permanentně se tam mátožej jak rozmazlený děcka v zoo, nejsou schopný se naučit alespoň základní fráze jazyka země do který jedou, zato když mají možnost, tak si vezmou od místního misijního kněze jídlo, které má pro místní bezdomovce a ty pak s ním jdou nakrmit jak kůzlátka v lesoparku, u čehož rozumují "Keby alespoň nefetovali..." Bože v tý bandě nechybí ani nesnesitelnej týpek, co hraje na ukulele! Ze stránky formy je to hodně lo-fi, protože krom obligátních dronových a gopro záběrů (zííív uááá) má většina obrazů nezajímavý kompozice a je hrozně halabala na sebe nastříhaná, což ještě vyniká v pitomém využití hudby, kterou objevíte v jakékoli hudební databance pod tagy "africa" a "adventure". Poslední kapka vody do pančovaného benzínu je pak ten fakin overvoice, který zní jak z nějakého korporátního team buildingového videa a regulérně jsem během něj zjistil, že mi ve filmu chybí Adam Lelek. Ale dozvíte se z něj něco o tom, že svoboda je důležitá a pro všechny. Jsem zvědavej, kam se tyhle cestopisy se sebelimitujícími výletníky nakonec dostanou, nicméně nemůžu úplně slíbit, že až někdo zase bude natáčet, jak jde pěšky do Pekingu se zavázanejma tkaničkama nebo napříč Nepálem na kolečkových bruslích, budu u toho. V jeho vlastním zájmu. ()
nakonec tomu ty čtyři hvězdy dám,nicméně dávám je spíš proto,že mám podobné "cestopisy" rád (a ano je to hlavně díky Trabantům).Afrikou na pionýru totiž v mých očích není tak dobré jako již zmíněné kusy Trabantí skvadry.Nebo možná je,ale má blíže spíš k prvním,ne ještě tak vystajlovaným dokumentům a těch víc jak 100 minut se v jednu chvilku lehce vleklo.Každopádně je opravdu třeba ocenit že tlupa kolem Marka Slobodníka se toho vážně nebojí (a to včetně vážnějších momentů) a hlavně že je vidět,že tenhle dokument nevzniknul z nějakého kalukulu,ale spíš jako památka na místy hodně drsnou cestu...70% ()
Přiznám se, že to brutální hodnocení moc nechápu. Jako jasně, jsou to borci a dali to, ale proč mám pocit, že tohle všechno už jsem někde viděl? Že by to byla ta banda s trabošema? Marek Slobodník je zvláštní člověk, určitě i vtipný, ale opakovany vtip (film) nemusí být dobrým vtipem (filmem)... takže prosím... Banska Bystrica už opravdu nikoho nezajímá, ani jako vtip - 38% ()
Galerie (49)
Photo © Marek Slobodník
Zajímavosti (13)
- Marek Slobodník dostal v Mozambiku maláriu, na ktorú v Afrike umiera ročne pol milióna ľudí. Niekoľko dní to s ním vyzeralo beznádejne a hrozilo, že cesta bude musieť byť ukončená. Pobyt v nemocnici ako aj celý priebeh choroby zachytil na kameru Marek Duranský, ktorý bol hospitalizovaný spolu s Marekom Slobodníkom s rovnakou diagnózou. (ČSFD)
- Na dotaz v rozhovoru s Markem Slobodníkem, kolik že má vlastně malých motorek značky Pionýr, dlouho přemýšlel, pak začal počítat a zastavil se u čísla dvanáct. (sator)
- Marek Slobodník přiznal, že vyjet v únoru při minus dvanácti stupních na motorkách nebyl logisticky šťastný nápad. Když dorazili Do Vráblů byli zmrzlí na kost. Nakonec dostali nabídku od kamaráda, který jel s prázdnou dodávkou do Itálie, že je tam odveze. Markovi to přišlo ponižující, ale nakonec pochopil, že by jinak nejspíš umrzli. (sator)
Reklama