Lola

Nenáročná, slzavá a hlavně univerzálně přístupná dívačka, která mohla vzniknout de facto kdekoli. Proto je člověku dvojnásob trapně, že před zhlédnutím musí vytrpět trailery na současnou impotentní, nápaduprostou českou tvorbu, co není schopna nabídnout nic kromě standardních kategorií Hladivá Dědkologie, Sexistické Prcárny a Za Druhé Světové Jsme Děsně Trpěli. Z těch gerontodavů s vínkem seřazených na Havla by jeden blil. (27.08.2020)

Snímek Lola velmi vkusně balancuje mezi dramatem a komedií a daří se mu to až do samotného finále. Film vtáhne diváka nenásilnou formou do světa dospívajícího člověka, který právě prochází procesem změny pohlaví. Hlavním tématem filmu je nejen téma transformace, ale i přijetí odlišnosti. Zatímco Lole je jasné, kým je, její otec se sveřepě brání přijmout realitu takovou, jaká je (tudíž trpí i přesto, že využívá nespočet obranných mechanismů). Lola je pro otce nejen zklamáním, ale i zrcadlem - ohrožením, protože ho nutí ke konfrontaci, k vystoupení z komfortní zóny, kde by mohl třeba narazit i na staré bolesti ze svých vlastních nesplněných snů... Režisér úžasným způsobem vyhmátnul paralelu procesu transformace s dynamikou cesty (film je road movie). Skvělým způsobem pracuje se symbolikou barev – filmu jednoznačně vévodí růžová, ale i se sociálními konstrukty čistota x nečistota. Noční klub (symbol neřesti, nečistoty, něčeho vykázaného na okraj), jako kdyby byl pomyslným liminálním místem – zatímco Lola zde nachází bezpečí, její otec se musí „ušpinit“ a pobýt tam, aby u něj mohla proběhnout vnitřní změna. Následující scéna v myčce je pak pro něj procesem očištění, který je zakončen transformací ohněm. Lola ani její otec totiž už na konci filmu nepotřebují žádný prostředek (auto), který by je někam posunul (zde je silně přítomná symbolika archetypálního obrazu vozu). I přesto, že je Lola velmi silná a rázná, je zároveň i zranitelná. Je si vědoma klíčového postavení rodičů ve svém životě a ve skrytu duše touží po smíru s otcem. Své celistvosti proto nabývá až ve chvíli, kdy může vypustit své vnitřní dítě z pomyslného vězení a vydat se vstříc dospělosti. (13.08.2020)

Skoro osmnáctiletá Lola se přichází rozloučit se svou milovanou matkou, která zemřela po dlouhé nemoci. Tam se setkává opět se svým otcem, který je konzervativní tradicionalista a směrem kterým se dospívající dcera ubírá se nedokáže ztotožnit. Oba se vydávají na cestu s jasným cílem, splnit zesnulé matce a manželce poslední přání. Dojde k nalezení ztracené lásky, důvěry a pochopení? Citlivě natočené francouzko - belgické drama, je velmi silnou sondou do světa dospívání, vyrovnání se s realitou a hledání odpuštění. Úžasný herecký výkon trans herečky Myi Bollaers a v roli otce vynikající Benoit Magimel. (14.09.2020)

Degeneráti básnia o tom, že homo sapiens bude civilizovaný len vtedy, keď sa bude množiť zo skúmavky. To mohol vypotiť len eunuch alebo zúfalý transhonibrk. Už len tým, ako sa tu oslavuje úžasný výkon trans herca/herečky sa človek dozvedá medzi akých chuťovkárov sa to dostal. Pritom ten výkon je absolútne priemerný, ničím zaujímavý, bežný a výnimočný len tým, že tá bytosť je trans. Celý čas som nevedel, či sa pozerám na škaredého chlapa či ešte škaredšiu ženskú. Poradiť by mi mohol snáď len predseda parlamentu. Plusom je tu často veľmi pekná hudba. (14.10.2020)

Mlada fajna Lola si chce uzivat zivota ...a dalej nebudem prezradzat. Reziser Laurent Micheli mi nehovori nic, toto je jaxom si zistoval, jeho druhy film. Hodne je to o empatii a je to aj road movie napriec Francii - Mya Bollaers sa mne veru nepaci, ne, ne - vyzerala jak hodne odporna transka, Benoit Magimel /Purpurove Reky2, Proti Vetru 2011/ taktiez nevie hrat : 50 % (25.08.2020)