Ztraceno v překladu

ANO! Ten, kdo tvrdí že tenhle film je úžasný a superlativy nešetří, má naprostou pravdu. Překrásný milostný příběh, který se dokázal vyvarovat všech zbytečných klišé a povrchností, přičemž je (světe div se) originální. Absolutorium za režii, která je neobyčejně civilní, nestylizovaná, jaksi nenápadná a vtahuje diváka do filmu. Absolutorium pro Scarlett Johansson a Billa Murraye za herecké výkony, které jdou hluboko pod povrch postav. Zejména Murrayho mimický minimalismus je hoden nekonečného respektu – jak málo stačí k dokonalému ztvárění postavy... Jen mít ten dar. Absolutorium za hudbu, kameru... a ovšem – scénář, za ten pak především. Způsob, jakým se dva ztracení lidé naleznou ve světě neznámých znaků a podivných mravů, je jednoduše skvostný. Přes všechny postranní motivy, které Ztraceno v překladu nabízí, mi právě ono hledání (se) hlavních hrdinů uprostřed neznáma přijde jako to nejkrásnější, co jsem si z filmu odnesl. Asi ho lze vnímat jako výpověď o jedné éře, o setkání rozdílných kultur, ale to nejkrásnější v něm je právě to nejintimnější. To, co se obejde bez do očí bijících frází a šokujících scén. To, co na pozadí umělého a směšně komplikovaného světa tak krásně vyniká – příběh letmého prolnutí dvou duší. A v tak citlivém a něhou překypujícím ztvárnění, že raději končím a jdu "zažívat". (13.03.2004)

Lost in Translation je klenot, takový skromný film, co si na nic nehraje a o to větší zanechá dojem. Sofia Coppola jednou jedinkrát dokázala, že je dcerou svého otce, což se jí od té doby až doposud zopakovat nepodařilo. Zjevně čerpala ze svých zkušeností, což obvykle bývá první krok vytouženého úspěchu...ovšem geniální tah bylo obsadit Billa Murrayho a k němu Scarlett Johansson, ti dva si sedli neskutečně a na nich to celé stojí...95% (17.08.2014)

Aby si tenhle film člověk užil, musí sám být asi smutný klaun(bílý obličej), osamělý a zdeptaný životem, trpící splínem. Pak se tam uvidí a možná mu to ukáže, že zas tak sám není. jméno Sophia Coppola jsem slyšel poprvé v životě, a kromě toho, že je to z japonska a je tam Bill Murray jsem věděl jen to, že to není komedie, takže jsem přistupoval se smíšenými pocity, protože bill je sice dobrej herec, ale trpí podobným prokletím jako poslední dobou Leslie Nielsen. Když ho lidi vidí, čekají srandu a ta tady není. spíš jen jemnější a hořký humor. Ale příjemně mě to překvapilo a musím říct, že to nebyl ztracený čas. (09.12.2005)

From Tokio with love.. Unavený Peter Venkman už zkrotil všechny duchy světa, na jeho Scarlett O´Harovou teprve opravdové strasti čekají, stejně jako společná léčba okoralých srdcí, jenž lační po napumpování nové krve života.. Dcera slavného otce servíruje komorní příběh, neustále jemný, místy úsměvný, občas hořký, často nedoslovný či ztracený v šepotu a hlavně varující před životem v iluzi podobné golfovému trenažéru. S.Coppola mohla občas o něco dřív zakřičet po vzoru japonských reklamních režisérů: „Katto! Katto! Katto!“, ale já nemohu přihodit pátou hvězdu kvůli jiné věci - prvnímu záběru filmu. Bylo to pozadí v průsvitných růžových kalhotkách S.Johansson, nebo jen dublérky? Bylo to celé k divákovi citově upřímné, nebo šlo jen o chytré artové divadlo s využitím jména a tehdejší žánrové poptávky? A když je nejedno divákovo srdce pohlazeno, není to vlastně všechno úplně jedno..? (14.06.2011)

Musím souhlasit s Pedrem v tom, že jsem od filmu čekala hrozně moc, ale bohužel moje očekávání nebyla splněna. Ano, film je ze života, staví na výborných hereckých výkonech Billa Murraye a Scarlett Johansson, plyne prostě tak jako život, ale opravdu se v něm bohužel nic moc neděje. Rozhodně ten film není špatný (a ani bych neřekla, že by mě zastihl ve špatném rozpoložení), některá místa měl velmi dobrá, ale jako celek na mě opravdu moc nezapůsobil. Každopádně si ale myslím, že Sofia Coppola má talent a doufám že mě svým příštím filmem zaujme o něco víc... (29.07.2005)