Ztraceno v překladu

Milá Sophio Coppollová, chtěl jsem ti jenom říct, že nevím, jak je to možné, ale napsala a natočila jsi film, který jakoby mi byl přímo určen. Jako bychom se dlouho znali, viděli si do navzájem do hlav a věděli, že Bill Murray je nejenom geniální komik, ale dovede zahrát i něco víc. Jako bychom jenom čekali, až uzraje natolik, aby se z šarže samolibého misantropa přerodil v unaveného, ale životem poučeného muže, který už dokáže přijímat trapnost vlastní existence. Udivuje mě, Sophio, že spolu sdílíme i vášeň pro Japonsko, tu podivnou těžko čitelnou, ale fascinující říši znaků; že nahlížíme na její obyvatele nejen jako na zábavné exoty, ale jak také prostřednictvím konfrontace s odlišnou japonskou kulturou zjišťujeme něco důležitého o nás samých. Těší mě, že nacházíme společné zalíbení v talentované, inteligentní, přirozeně a netuctově půvabné Scarlett Johansonové, kterou, jak oba jistě doufáme, čeká ještě velká herecká kariéra. Možná je tvůj film osobnější pro mě, než pro tebe, ale jsem moc rád, že vidíme věci stejně, a že se sám nemusím pouštět do natáčení toho, co jsi svou melancholickou nedoslovnou obrazností, múzickým citem a smyslem pro významové ticho v mezeře mezi zvuky zvládla lépe, než bych to kdy zvládl já. Chtěl bych ti toho říct ještě mnoho, milá Sophio, ale jistě si rozumíme i beze slov, mé ženské dvojče. Udělala jsi krásný a křehký film, který mě potěšil a opravdově dojal jako máloco v kinech za poslední roky. Děkuju ti. Kéž by se ti tak dařilo i dál. (24.02.2004)

Nalezeno v krasosmutnění. Žádný jiný film se nemohl více trefit do mého současného psychického rozpoložení, s žádnými jinými filmovými postavami jsem nemohl soucítit tak dokonale jako s Bobem a Charlotte. Nelze vytknou zhola nic. Vše je perfektní. Japonsko, Bill Murray, Scarlett Johansson, křehkost, odloučení, sblížení, smutek, radost, nostalgie, cit, přirozenost, zadumanost, čistota, hloubka, mnohoznačnost, umění... OPRAVDOVÝ filmový briliant, esence filmové poezie, pohlazení po duši. (05.03.2009)

Moc milý film. Jemný. A postavy v něm se nechovají jako vždy, nýbrž se stávají lidmi, skutečnými lidmi. Nechala jsem se vtáhnout mezi ně. Nechtěla jsem být ten, kdo to sleduje. Chtěla jsem se procházet po Tokiu. Po městě, které toužím navštívit. Za to všechno jsem nucena dát plný počet. Prostě to tak chci a basta. Neboť ten film je předvším "lidský". Jediné, co mohu udělat, je doporučit ho ke zhlédnutí. (07.03.2009)

Scénář: Sofia Coppola .. Nádherá od mladičké Sofie Coppola. Jen tak dál, jde ti to dobře, moc dobře. Psaní krásného scénáře i ta režie. Vše je tak lehké a minimalistické, jak atmosféra tak nádech smutku i vtipu. K tomu ta hudba, herci .. hmm balada .. 90%. (05.04.2004)

,,Nevím co se sebou. Bude to časem lepší?“ ,,Ne. Ano. Bude to snazší. Čím líp víš, kdo jsi a co chceš, o to míň Tě cokoliv rozčílí.“ ,,JENŽE JÁ TEĎ NEVÍM, KDO JSEM“..... Film o setkání a pomalém sbližování 2 lidí, kteří mají pocit, že jim jejich okolí nerozumí je postavený na japonské zvláštnosti, na jednoduchém hereckém (komickém) projevu B.Murraye a na svůdné, v růžových kalhotkách nudící se Scarlett. Další z filmů, který je vlastně o ničem, ale něco na mě z toho příběhu vyzařuje. Něco lidského, co mě oslovuje. Možná krize středního věku, nebo Billův úsměv či snad plné rudé rty Scarlett – těžko říct, každopádně se mi to trefilo do melancholické nálady a přidávám se k těm, kteří S.Coppola tleskají! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zajímá mě, kdo je to v Japonsku ,,LODŽIA MŮRA“. 2.) Nešťastnou náhodou jsem se (zrovna teď) ocitl v krizi středního věku. 3.) Příštích několik dní budu bydlet v hotelu. V Japonsku. 4.) Jsem fanda filmů podobného ražení jako třeba….Zlomené květiny. PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (17.01.2011)