Atlantida

Zatraceně pomalá filmařina, ale s bezbřehým množstvím nápadů, které se režisérovi zatraceně nedají upřít. Jako, kdybych koukal na současného Andreje Tarkovskiho. Navíc ta termokamera, to je nápad, to si prostě nevymyslíte. Nic pro běžného diváka, ale na druhou stranu kousek, který Vám bude dlouho rezonovat v hlavě. Je možné, že zrovna takový kousek přišel z Ukrajiny? Klobouk dolů. Ukrajina je svým vzezřením na dystopické motivy jako zrozená. (18.01.2021)

kdo si pamatuje na začátky tohohle konfliktu,ví z ještě tehdy dostupných videí z té doby ,že to bylo krutější než se tady ukazuje.Snímek se soustředil na dva bývalé bojovníky s postraumatickým postižením.Ukrajinci mají své kořeny v Ruské říši.A když se do sebe zakousnou ve válce dva Rusové tak jsou jak buldoci bojují tak dlouho až jeden odpadne.O hercích nejde nic dohledat všichni mají jen tuto roli.Pokud jsou to neherci klobouk dolů.Holyvúďané se mají ještě co učit.P.S. komu slouží války???Obyvatelům té které země určitě ne - těm přinášejí jen bolest a pláč nad hroby. (17.01.2021)

„Šel jsem do války a myslel že něco změním….Pořád jsou to kovaní Sověti. Chtějí, aby přišel car a vyřešil problém." Málo který film je asi tak příhodný k současným událostem na Ukrajině jako právě tento snímek odehrávající se v blízké budoucnosti (po skončení války na území Donbasu). "Stovky min v zemi, zničené továrny, znečištěná voda," to je realita, kterou asi přináší každá delší dobu trvající válka, tak se člověk může jen modlit, aby to nebyla realita i pro dnešní Ukrajinu. Bohužel ten film nic moc jiného než takto depresivní obrázek na válkou zničenou zemi (s  pohledem na hnus exhumovaných obětí válečného konfliktu) nenabízí. Skoro zde není srozumitelný děj (s nějakým vývojem postav) a i ta jakási "romantická" linka v závěru (s dosti explicitní sexuální scénou) jako by neměla žádné jiné srozumitelné opodstatnění než to, že autoři do té vší depresivní šedi chtěli dát aspoň něco atraktivního. Někteří zde oceňují pomalou filmařinu, no já nevím, ale když se tu nic neděje, tak ani sebe lepší kamera to podle mě nemůže zachránit. PS: Zkouknuto na počest všech ukrajinských obětí putinovské agrese.  (25.02.2022)

Sledování jsem pravidelně prokládal upřenym zíránim na hodinky a čas jsem tlačil všim co bylo po ruce. Beru to, pochopil jsem to a svym způsobem to i uznávám, ale větší nudu jsem snad nezažil. Jasně že to diváka má bolet, rozumim tomu a účel, tedy rozšířit povědomí o tom, co se ne zas tak daleko od nás děje, to plní skvěle. (11.08.2020)

Pro Ukrajince bolestivý film o realitě všedních ukrajinských válečných dnů. Pro ostatní, především nevědící nic o tom, co se na východě Ukrajiny děje, je takové vnímání daných skutků spíše odtažité. Daná atmosféra a veškeré dění je z období roku 2025, představující rok po pravděpodobném konci války. Právě v oblasti východní Ukrajiny. Z kontextu je patrné, že je vítězství právě na straně Ukrajiny. V Donbasu je ale návrat do předválečné doby velmi těžký. Všude obrovské škody na majetku i na přírodě. Zničené továrny, zatopené doly, otrávena voda včetně půdy. Co scéna, to dramatický a extrémně traumatizující okamžik v jednom záběru, který vyvolává dojem, jakoby nechtěl nikdy skončit. Ono je to něco jako hyperrealismus silně prorážející pancíř možného odcizení. Divák se tak více zapojuje do každičkého dění, takže jakoby tam byl svým způsobem přítomen. Tím je každá scéna, představovaná statickou kamerou zjišťující vyobrazenými postavami vztah světového názoru, nemálo přesvědčivá, což překračuje hranice veškeré propagandy a spekulací. Realita je prostě jiná, než jak spousta idealistů očekávala. Dalo by se i říct, že je tak vlastně vyobrazena postapokalyptická obtížná materialita v čase mezi strašlivou minulostí a nejistou budoucností. Tento snímek se tak pokouší vyobrazit ukrajinský svět po rusko-ukrajinské válce, a to vcelku odvážně daleko před jejím skutečným koncem. Tím se snímek naprosto vymyká socialisticko-realistické tradici v zobrazení poválečného období. Infračervená kamera na samém začátku zobrazuje odkrývání lidských těl v dané oblasti, čímž se divák připravuje na realismus se sci-fi přístupem k daným okamžikům. Na začátku se tak vyobrazuje vražda a zakopání těla. Na konci milostný pár, který našel vzájemnou lásku na beznadějném místě. Když se tyto dvě scény spojí, danou myšlenku nechť s každý vyobrazí sám. Všichni žijeme v beznadějné době a když se podíváme na zpravodajství plné válečných obrazů přikrášlené emocemi, i to je jen další nástroj manipulace. Mějme oči otevřené. Realismus opravdu někdy dokáže šokovat. A tento snímek to dokazuje mistrovsky. (19.06.2022)