Černý kocour

Typický příklad rčení, že když dva dělají totéž, není to totéž. Luigi Cozzi, letitý poskok Daria Argenta, si natočil soukromou interpretaci příběhu o "Třech matkách" a byť se i zde jedná o surreálný příběh za doprovodu atmosférické hudby a červenozelených reflektorů, je to přeci jen trochu jiná káva či spíše úplně jiný nápoj. Je pravdou, že o Dariovi se ve filmu i dokonce mluví ("ale to už přeci byl slavnej film od Dária Ardženta, ne ?") a Vince Tempera si půjčuje motiv ze Suspirie. Dobré 3/4 filmu jsem se pousmíval pod fousy, jaká to je zase zábavná sračka a byť je i nadále, v poslední části se papundeklová gotika, záběry vesmíru, barevné reflektory, laciné splatterové efekty a esoterická hudba s debilním pozdně osmdesátkovým heavy metalem a discem tak vymknou kontrole, že se z GATTO NERO stává trashový opus hodný zapamatování. Na začátku se v roli režiséra mihne matador Soavi, zrovna natáčí horor, kde jako vrah vystupuje kopie praotce giallo mordýřů z filmu SEI DONNE PER L´ASSASSINO. (25.10.2011)

Čelná zrážka talianskeho a cheesy amerického VHS hororu. Mám rád Cozziho Contamination, presne zapadá do atmosféry alá Zombi z prelomu 70s/80s, aj keď je to vlastne z väčšej časti čosi ako dobrodružné sf. Ale tá atmosféra tam je! Tu si odkusol až príliš veľké sústo. Ono... občas sa objaví úplne kúzelná gotická atmosféra a výbuch žalúdka prekonáva aj legendárne scény z Contamination. Je tu rozmach, ambície... ale Cozzi nie je Argento, ani  Soavi, ktorí na konci 80s hrali predsa len o čosi väčšiu ligu. Zráža sa to s cheesy 80s hudbou, podivnými odbočkami(pokazená chladnička a "záhadný" opravár... WTF?) a celkovo s takou tou zábavnou VHSkovou atmoškou. Samo osebe super... ale keď idem nadviazať na Suspiriu, tak chcem viac, a hlavne trošku inak. Zabaví to, znalci odcenia narážky a znalosti... ale Argento, aj jeho producentský output, hlavne v 70s a 80s, to je asi neprekonateľná skala. (09.10.2021)

Dario Argento, E. A. Poe (s povídkou nemá film společného ani zbla....snad kromě kocoura, co tu ale jen pózuje),Ch. Baudelaire a Thomas de Quincey a jeho báseň Levana a Matky žalu. Jojo, matky, ty jsou zde zmiňovány od Argenta, kromě Suspirie též Matka slz, co v té době ještě neměla svůj film. Z Levany tu udělali děsuplnou bytost, co místo aby matkám pomáhala, tak se snaží využít těl jejich novorozeňat. Prostě Italové. Krásný vizuál a výborná hudba...tedy ne ten řezavý metal, co se vždy přiřítil a vše rozmetal. Zpracováním a pojetím má film blízko ke snímkům 70. a počátku 80. let - surrealismus (televize dávící zelená střeva jakoby sem vpadla z Noční můry), halucinace, barvy (žlutá, červená a místo modré jedovatá zeleň) a sympatické monstrum plné červů zvracející barevný sliz. Stále krásná Caroline Munro stojí na temnější straně. Ohledně gore je jednou z nejlepších scén bušící srdce. Dnes jen pro ortodoxní žánrové fanouška a ani ti nemusí být spokojeni. Já vcelku ano. 3,5* (24.05.2023)

Neodolatelná nuda mě nakonec udolala a já dokázal úspěšně podřimovat až do konce. Chvílemi mě budily příjemné rockové tóny, neboť Taliáni zřejmě po vzoru Argenta rádi podbarvují horory kytarovou hudbou. Jednou mě těžce vyrušila z klidného rozjímaní hustá gore scéna s vybuchujícím srdcem a na konci jsem se probral u starého dobrého proklátí dřevěným kůlem. Příště si ale na spaní pustím něco více romantického. Třeba toho Argenta. (18.03.2016)

Dva režiséři se snaží natočit jakýsi poloremake Suspirie od Daria Argenta jménem Suspiria de Profundis. Příběh má pojednávat o vládkyni zla Levaně, kterou však svým vyprávěním znovu přivedou k životu. Tak z tohodle hororu mám dost smíšený pocity. Skoro jako by film dělali dva lidé. Mistr a blbeček. Na straně mistrově je výborná temná podmanivá hudba a zajímavý nápad a na blbečkově straně, divné vpády metalu ve chvílích dost se nehodících a šílená překombinovanost děje - hlavně na konci, díky čemuž sem to vůbec nepochopil. Určitě ztráta pro kohokoliv, kdo nemá rád béčkové horory.60% (20.11.2009)