Režie:
Christian NeumanScénář:
Christian NeumanKamera:
Amandine KleeHudba:
Michel FlammantHrají:
Udo Kier, Amber Anderson, Jefferson Hall, Sophie Mousel, Luc Feit, Luc Schiltz, Bérangère McNeese, Sarah Lamesch, Éric Gigout, Juliette Gillis, Godart Nicolas (více)Videa (1)
Recenze (14)
Je to divný film o vyšinuté ženské. Skin Walker je zvláště v druhé polovině nepřehledný a chaotický, kdy se v rychlém sledu míjejí pokroucené vzpomínky, obrazy a představy šílené ženy. Střih mi připomínal blikající, rozbitou žárovku a podobný rádoby moderní, art. přístup mi byl nepříjemný. Ne že by divák netušil o čem to asi je, že možná není všechno tak, jak se zpočátku zdá a že by nedával vůbec žádný smysl. Potíž je v tom, že kdyby se mi někdo zeptal, co mi sledování tohohle dílka přineslo, řekla bych hlavně tíživej pocit a zbytečnou depku. Vžívat se do myšlení a dostávat se do kůže nemocného člověka není opravdu nic zábavného, pokud se tak neděje alespoň hlubší, psychologičtější a umělečtější formou. Nevím, jestli je to přímo na odpad, ale osobně nějak nevím, za co bych měla dávat alespoň hvězdičku. ()
Zase jednou film vyloženě pro okrajový publikum. O čemž hovoří i zdejší hodnocení. Pouze 78hodnocení a 39%. Za mě Skin Walker není špatnej film a určitě má něco do sebe. Nemám nic proti tomu když film vytasí nějaký ty flashbacky. Tady jich ale bylo, že už byly spíš kolikrát rušivým elementem. Nejznámějším hereckým xichtem je tady pak samozřejmě Úd Kier. Na jedno podívání OK. ()
Studie šílenství. Robert navštíví mladou ženu, Reginu, a vyzve ji, aby se vrátila domů. Její matka je v blázinci a její bratr Isaac zabil babičku. Jenže Isaac by měl být podle všeho mrtvý již dávno, což Regině řekl otec. Ona má však tušení, že bratr žije, a tak se neprodleně vrací do rozsáhlého domu, kde otec, od něhož utekla, aby si zařídila vlastní život, přebývá. Postupně se ale zdá, že Regina trpí stejně jako matka duševní poruchou. V jejích vzpomínkách se dozvídáme o minulosti, v jejích představách vystupují rozličné postavy. Zpočátku není jasné, zda bratr zemřel, a nebo znetvořený žije ve sklepení domu, kde představuje nekontrolovatelnou hrozbu. Vynikající kamera, atmosferická hudba, závěrečná skladba i mně připomněla Joy Division, solidní výkon Andersonové, která dokáže být současně krásná i odpudivá, a ikona hororů a divných filmů Udo Kier. Snímek pro menšinové publikum zajisté zklame ty, co by rádi přímočarý příběh, neřkuli prvoplánový horor. Typický představitel zvláštních evropských filmů, zdráhám se přímo napsat artových. Já byl spokojen. ()
Mladá žena sa z mesta vracia domov na dedinu. Prečo? S otcom má chladné vzťahy, matku má v blázinci, babičku zavraždili a jej znetvorený brat, o ktorom si celý život myslela, že je mŕtvy, pravdepodobne žije. Takže odhaľuje rodinné tajomstvá. Technicky je to solídne, herci ušli, masky parádne. V prvej polovici sa však dej strašne vlečie. Potom to režisér obohatil úplne šialenými, zmätenými flashbackmi chorej mysle, čím sa film zmenil na celkom slušnú psychologickú nálož (hoci sa to miestami tvárilo vážnejšie ako by bolo treba). Po stránke scenára to nie je žiadna sláva a celý priebeh zvyšku filmu by sa dal zrekapitulovať jednou vetou. Vizuálne ale zapôsobil, takže ho odporúčam iba veľmi opatrne. ()
Příběh obecně je v rámci žánru "psychologizující thriller" vcelku dobrý, i když nepříliš originální. Ale protože naschválnický a elitářský rejža zvolil k jeho vyprávění evropskou krkolomnost a chaotický střih (snad aby se odlišil od zaoceánské přímočaré jednoduchosti), leckterý ubohý lopaťák z něho možná bude mít trochu zamotanou kedlubnu (pokud se tedy k filmu vůbec dostane). Já osobně bych tedy určitě uvítal aspoň méně exaltovanou formu. K plusům patří zajímavá hlavní představitelka, podivínský otec Udo, maska brášky a závěrečný titulkový song, který mi připomněl moje oblíbené Joy Division. ()
Reklama