Kokosové ořechy

První film bratří Marxů vychází z jejich úspěšného vaudevillového představení. Dlužno dodat, že se tu všichni tři ještě hledají (o čtvrtém Zeppovi se toho mnoho říct nedá). Groucho je tu asi nejvyzrálejší, ale jako by si svým cynismem nebyl úplně jistý a nepůsobí tak suverénně jako v pozdějších komediích. Chico je tu zatím spíš hloupý a natvrdlý než mazaný strůjce úžasně nesmyslných plánů a Harpo je tu ještě absolutně anarchistický, iracionální a nezvladatelný. Groucho vede napůl zkrachovalý hotel na turisticky úplně nezajímavém Kokosovém pobřeží na Floridě a Chico s Harpem do něj přijedou s úmyslem ukrást, co se dá. To se daří zejména Harpovi. Zápletka se jako obvykle točí kolem lásky mladého páru, kterou se snaží zničit kvůli tučnému věnu nevěsty vychytralý svůdník. Chico s Harpem se ale postarají, aby závěrečná velkolepá zásnubní hostina, kde jsou hosté v kostýmech, dopadla tak, jak má. Taneční a hudební čísla, i přesto že jejich autorem je legendární Irving Berlin, jsou hodně slabá a do filmu se zrovna dvakrát nehodí. (30.05.2007)

Jedná sa o prvý celovečerný film bratov Marxovcov, predtým natočili jediný kraťas. Akoby čakali na zvukový film, má to v sebe logiku, lebo Grouchov humor tkvie predovšetkým v lavíne verbálneho humoru, z tejto trojice bol pre mňa vždy najvtipnejší. Kokosové orechy sú však doplňované nevyhnutnými tanečnými scénami, ktoré boli v tom čase v móde, ale bohužiaľ pôsobia kontraproduktívne. (29.06.2020)

Páté přes deváté nejen po stránce děje, ale nečekaně i po stránce formy. Prozpěvování nebo kabaretní čísla sice nijak neuráží, ale zároveň vůbec nic nepřidávají a diváka, který Ořechy sleduje jako debut slavné skupiny, jen a pouze zdržují. Až rozjetý dadaistický koncert (zábavný úměrně tomu, kolik Marxů se právě v konkrétní scéně objevuje) dokáže zabavit tak, jak si slavná skupina zaslouží a překvapivě už na samém startu je očividné, jak na mě který z nich má souzeno působit. Tedy nezastavitelný kulomet Groucho a šikula Chico pozitivně - a mlčenlivý Harpo negativně, protože jeho věčné zírání mi zkrátka nikdy není příjemné a strkání vlastního stehna do cizí ruky mi přijde jako to nejslabší, s čím bratři kdy přišli (a co je bohužel používáno jako running joke). Zeppo si zmínku zaslouží jen sotva, protože jsem ho musel občas cíleně hledat, přeci jen je už na samém startu jasné, že vždy bude tím čtvrtým. (18.03.2020)

Filmovému debutu geniálních bratrů Marxových nechybí nic z jejich dravě energického humoru, který sahá od neuvěřitelné slovní ekvilibristiky až k čistě situační komice a mimickým eskapádám. Kokosové ořechy jsou sice přece jen méně anarchistické než jejich pozdější filmy, gagy navíc příběh netříští a neustále nenarušují, jak je u Marxů obvyklé, naopak jej doprovázejí a doplňují, ale pokud si uvědomíte, že zvukový film byl teprve v plenkách (Kokosové ořechy vznikly roku 1929), je to neuvěřitelný výkon. Přes poněkud otravná muzikálová čísla a ne zrovna skvělý překlad se film neklopýtá a neztrácí dech, všichni ze sebe vydávají maximum a jeden fór střídá druhý. V jednoduché story o nevydělávajícím hotelu na Floridě, jeho několika málo obyvatelích, personálu, lásce, jedné loupeži a spoustě humoru už si (tady ještě čtyři) bratři Marxové rozdělili typové role, které je pak doprovázely během celé další spolupráce. Groucho s namalovaným knírem a kachní chůzí tu je jízlivý a vždy s cynickou hláškou připravený majitel hotelu, Chico přitroublý italský podvodníček, který se stále někoho snaží okrást, Harpo jeho němý kumpán s andělskou tvářičkou, co stále někoho okrádá, běhá za blondýnkami a šíří chaos... a nejmladší Zeppo romantický milovník. Může tato parta vůbec zklamat? (16.04.2005)

Trochu škoda, že ten skvěle švihlý humor narušují taneční a pěvecká čísla a romantická zápletka. Ne snad, že by ta čísla byla nepovedená a romantika otravná, to vůbec ne, naopak všechno je to velmi kouzelné (a navíc hudbu dělal Irving Berlin!), jenže fórům bratrů Marxových se to staví do cesty a brzdí je to. "Myslete na možnosti, které Florida nabízí. Před třemi lety jsem přišel na Floridu a neměl ani cent. Teď jeden mám!" (24.01.2016)