La Nuée
The Swarm
VOD (1)
Obsahy(1)
Svobodná matka se živí chovem sarančat, ze kterých dělá proteinovou mouku a krmivo. Problém ale je, že se kobylky skoro nemnoží – dokud neochutnají krev. (Netflix)
Videa (1)
Recenze (19)
Co čekat od filmu, kde se sarančatům říká kobylky? Ta jsou na rozdíl od masožravých kobylek býložravá a jen výjimečně u nich byl pozorován kanibalismus. OK, je to fantastický film, ale i ten by měl ctít pravidla. Pokud by byla sarančata geneticky upravena nebo ovlivněna chemií, budiž, ale sama od sebe by na krev nepřesedlala. Film je jakýmsi mixem dokumentu o chovu hmyzu a sociálního psychologického dramatu, kdy až v poslední čtvrtině dojde na horor. Pěknými temnými výjevy je napadení psa, vlastní transfúze či sebeobětování se, když chybí krev a maso. Případně noční návštěva u sousedního farmáře chovajícího krávy. Kde však skončila první vypuštěná sarančata, to je mi záhadou. Brahimová není nesympatická, ale protivná je jako činži. A její dcera? Bubák. Režisér jakoby se nemohl rozhodnout, zda točí drama, horor nebo artový film. Od každého trochu a ve výsledku se stačí podívat na svižný trailer. Přesto dám 3*, jelikož leccos se mi líbilo. Ke spokojenosti má však pro mne tenhle film daleko. ()
Nejděsivěji na mě v tomto hororu působily reálie, které, ač se jedná o francouzský film, mi připomínaly americké reálie. Matka samoživitelka se musí starat o dvě děti a aby je uživila, tak podniká: chová kobylky. Drsně realistický děj filmu ukazuje, jak to vypadá, když živnost neprosperuje – navzdory celodenní tvrdé dřině tře člověk bídu s nouzí. Muž, který se uchází o ženinu přízeň, zase pěstuje vinnou révu a vyrábí z ní víno. Daří se mu lépe, ale stačí, aby uhodila sucha. Pak se urodí méně hroznů, což znamená, že výrobce vyprodukuje méně vína a za jeho prodej tudíž utrží i méně peněz. Nijak zvlášť dobře se nevede ani chovateli kachen, který od ženy kupuje kobylkovou mouku jako krmivo. Žena mu přiveze dodávku zboží v hodnotě pěti set (patrně EUR), ale chlápek je momentálně schopen zaplatit pouze tři stovky. Navzdory tomu však ještě remcá a požaduje, aby žena dodávala mouku v padesátikilových pytlích, protože se skladují lépe než malé pytle. Žena místo toho, aby jej upozornila, že zákoník práce zakazuje, aby ženy manipulovaly s břemeny těžšími než 35 kg, mlčí. Možná v kapitalistické Francii žádné takové zákonné ustanovení ani neexistuje. Hle, před jakými stresy dokázalo občany ochránit socialistické zřízení v bývalé ČSSR! Ostatní hororové prvky, které se v tomto filmovém díle vyskytují (zdivočelé kobylky), jsem vnímal pouze jako drobný bonus. Film doporučuji ke shlédnutí všem, kteří uvažují o podnikání v živočišné nebo rostlinné výrobě. ()
Film zůstal někde na půli cesty mezi horrorem a sociálním dramatem, ale zklamaný rozhodně nejsem. Už jen syrové scény z nelehkého života podivínské matky a jejích dětí na venkovské farmě byly působivé samy o sobě, vydaly by na samostatný film a bez oné horrorové roviny by se klidně obešly. Ale s krvelačnými kobylkami a hysterickým finále to bylo ještě lepší, šťavnatější, to je jasná věc. Čistokrevně béčková zápletka zabalena do podoby málem festivalového artfilmu, tak takovou fúzi můžu, pokud je zručně zrejžovaná. A rád bych ještě vypíchl výkon představitelky dcery Laury, zajímavá holka. Samozřejmě leckdo si může postesknout, že z takového námětu šlo vytěžit mnohem víc nechutností a krvavých brutalitek, ale to už by byl zkrátka jiný film, ve stylu Slimáků apod. ()
Já mám prostě tyhle lehký bizárky rád. Film sám o sobě mohl být rodiným dramatem o jednom ne zcela podařeném podnikatelském záměru, Docházejí peníze, dcera a syn se matce odcizují. Jenže paní podnikatelce se podaří byznys zrestartovat a od té doby se to celé háže do jiného, temnější směru. Jistě, vše má svůj čas a taky ty pravé hororvé scény prostě neexistují. I tak se nepříjemné pocity dostavují a cvrkot nenasytných kobylek jsem měl ještě nějakou dobu v hlavě. ()
Ono to vlastně nebylo až tak špatné nebýt toho konce. Když jsem si to pro sebe nepromítala jako horor, ale normální film o jedné vdově samoživitelce s dvěma dětmi, která se snaží ze všech sil udržet farmu, aby uživila sebe a své děti, tak to byla vlastně šílená ukázka osudu většiny žen s dětmi a bez pomoci (pozor, nejsem feministka, ale prostě je to tak). Dělá co může, až do své farmy začne doslova cedit krev. I ten konec se dá chápat jako brzda v poslední chvíli, kdy už jde doslova o život jejím dětem. Za mě 65%. ()
Reklama