Král a žena

Je libo vajíčka natvrdo, na měkko, na přesno a nebo dokonce syrová:-)? Jakou barvu měl tedy nakonec Alexandrův kůň Bucefalos..? V tom tápu doteď:-) "Tedy je s podivem, že ženská s vašimi zkušenostmi neví jak se vaří vajíčko naměkko.„ Památná to věta, na kterou si od této doby vzpomenu kdykoliv když budu mít chuť a vajíčka a nebo kdy se mi vajíčka na přesno nepovedou:-) Krásná inscenace, nádherné vystříbřené slovní rozpeře a přestřelky a hlavně pak oba dva hlavní herecké výkony. (11.05.2006)

Československý krátký televizní film, jenž se odehrává přibližně v roce 1547 a přibližuje divákovi soukromý život významného anglického panovníka Jindřicha VIII. (1491-1547) v žoviálním rozhovoru se svou šestou a poslední ženou Kateřinou Parrovou (1512-1548). Do historických rolí krále a jeho ženy byli obsazeni J. Werich a J. Brejchová, což samo o sobě spolu s jednoduchým scénářem nabízí zajímavou filmovou podívanou. Dialog mezi oběma postavami přináší banální témata, která se zabývají vzpomínkami na bývalé Jindřichovy manželky, a příběh vrcholí ostrým a hašteřivým sporem o barvu koně Alexandra Makedonského. Svůdná Kateřina nechce dát za pravdu svému manželovi a tvrdohlavě se drží svého názoru, za což jí její manžel pohrozí popravou. Nakonec však tento historický, málo známý snímek od režiséra E. Schorma končí romanticky, když si absolutistický monarcha smrt své ženy rozmyslí a oba manželé trvají na názoru toho druhého. Bohužel se budu opakovat s povzdechem, jak velké role mohl mistr Werich ke konci svého života vytvořit, kdyby mu více přála tehdejší politická situace. Ačkoli tato inscenace pouze krátce přesahuje dvacetiminutovou stopáž, přesto si ji dovolím zařadit na nadprůměru, pochopitelně díky skvělým hereckým výkonům obou představitelů. (20.04.2020)

Dílo, které ocení hlavně znalci tudorovské historie. Skvělá situační komedie, ve které hrají dvě velká esa Československé éry. Jan Werich v roli Jindřicha VIII. (jakoby se i vzhledově pro tuto postavu narodil) a Jana Brejchová v roli Kateřiny Paarové (tedy poslední, šestá manželka Jindřicha VIII.). Už od prvních minut jde vidět, že si oba tyto role celým srdcem užívali, a tak je jediná vada na kráse příliš krátká délka. Nicméně, já osobně se do této komedie zamiloval. 95% P.S. Stojím za bílou barvou koně (zasvěcení vědí ;) (26.01.2012)

Hříčku Maurice Breringa si přeložil Werich osobně a na textu je to znát. Slova tečou jako dobrý bourbon, kloužou po jazyku, válejí se po patře a zahřejí na těle i na duši. Klasický důkaz toho, že ve dvaceti minutách se dá pobavit víc, než při celovečerním filmu. Slovní hříčky střídají jedna druhou, k tomu půvabná kamera a skvělá režie zkratky. A to jen Jindřich VIII. snídá s mladičkou manželkou Kateřinou Paarovou. Už první záběr s prstenem na ukazováčku - ovšem na noze - věští zábavu. „Já nemám rád vajíčka natvrdo. Já nemám rád syrová vejce. Já mám rád vajíčka napřesno.“ Terminus technikus pro mnoho snídaní, kdy není vejce akorát. Od snídaně se dostaneme k debatě o předchozích manželkách. „Já jsem si ji nevzal, oni mi ji hodili na krk.“ Názor Kateřiny má platnost ještě dnes: „Politika je vůbec pro lidi se sklonem ke lži, násilí, vraždění a nelidskosti.“ Mít šest žen, to je pro jednoho muže nápor, pamatovat si její rody, postavení. A další hra se slovíčky: „Možná že se vám líbilo, že jste ji dal stít. Nebo sťat?“ „Setnout.“ A poté konečně přichází třešnička, Bucefalus, kůň Alexandra Velikého. V Jindřichově nové baladě je kůň bílý, Kateřina soudí, že byl černý. Werich kontruje svým vzděláním. „Vy vždycky, když nevíte kudy kam, tak se vymlouváte na to, že jste byla ještě moc malá.“ „Neříkám že lžete, mýlíte se. A mýlit se je lidské.“ Od koně pak jen kousek k popravě, a pozor, jen s jedním vířením bubnů. V jediném kostýmu, v jedné posteli, s pár rekvizitami. „Které veličenstvo mělo pravdu? Vaše nebo moje?“ tak jakou barvu měl ten Bucefalus? (28.06.2008)

Jo, když se někdo jmenuje Brejchová, tak je to zaručeně kočka. Takový lidi jako ona prostě nemusej hrát, stačí když jsou. Ale Jana hrát uměla a když přidáme jeden ze dvou Werichových výrazů (ustaranej důchodce) - evergreenů, máme docela dobrej základ pro úspěch. Nikdy jsem si nemyslel, že je Werich nějakej úžasnej herec, podle mě není pro něj hraní charakterů, do kterých byl obsazován moc složité. On má výraznej a povedenej ksichtík, k tomu moudrej hlas a...nic dalšího není třeba. 22 minut je ideální stopáž tohoto minifilmu, víc by bylo moc. Takhle je to docela příjemná oddechovka. A dělat si prdel z králů se každopádně schvaluje. (27.06.2008)