Man of Aran
Obsahy(1)
Zakladatel moderního dokumentárního filmu, režisér Robert J. Flaherty, natočil hraný dokument zachycující sugestivními obrazy každodenní boj rybářů s mořem a kamenitou půdou, jež skýtají jen tu nejskromnější obživu. (contrastic)
Recenze (8)
Mussoliniho pohár ()
Postupy němého filmu jsou ještě hodně znatelné (vč. Flahertyho metody), zvuková stopa včetně hudebního doprovodu byly do filmu zakomponovány dodatečně. A i když je film složen výhradně z inscenovaných obrazů (v odborné sféře se hovoří o tzv. promyšleném dokumentární filmu, v konkrétním Flahertyho případě také o dokumentárním naturalismu), stále se jedná o velmi silnou výpověď o životě kdesi na Aranských ostrovech, v zapadlém koutu Evropy západně od pobřeží Irska. ()
Nejnapínavější film, co jsem za poslední dobu viděl :-) ()
Co na tom, že si nerozumím s Flahertym protěžovaným žánrem inscenovaného dokumentu, on si s ním tentokrát nerozumí ani sám Flaherty. Je to zejména v postprodukci přidanou zvukovou stopou, která se obzvlášť v dialozích vzdává přesnější synchronizace s obrazem. Z hlediska střihu je film také poměrně primitivní, scéna s chlapcem hledícího na žraloka pod hladinou mi svou nechtěnou průhledností připomněla Kulešovy experimenty. Flaherty se stylisticky zapomněl kdesi u Nanuka. Buñuelova podobným tématem se zabývající Země bez chleba je lepší, a co je důležitější, podstatně kratší. ()
Některé záběry byly odvážné, napínavé a zručně natočené, ale jejich délka a klidné scény, které je oddělovaly mě občas donutily zívnout. Nanuk zůstal nepřekonán. ()
ocenenia : MFF Benátky 1934 - Najlepší zahraničný film (Mussoliniho pohár) ()
Možná trochu moc dlouhé a rozvláčné, na druhou stranu řada scén byla pojata neuvěřitelně dramaticky. Sem si teď přečet, že to točil na jednu kameru, tak to klobouk dolu, no. ()
Rozmýšlel jsem se nad 4 a 3,5, ale zvolil jsem čtvero... o dvacet let později od Nanuka a Flahertyho mistrovství dostoupilo praktického vrcholu. Střih a kompozice, člověk a příroda, výborně zvládnuto na úkor narace, která v Muži z Aranu prakticky není. To co stihne v Nanukovi Flaherty předložit divákovi ve vyprávění, věnuje zde živelným záběrům rozbouřeného oceánu a kamenných břehů... na jejich okraji stojí téměř nahý člověk. Pokud jste předtím dostatečně nespali, některé pasáže můžou být proto značně lyrické, možná až k usnutí. (jde z části o hraný dokument, což je pro R.J. F. tvorbu typické, stylizace původních obyvatel do rolí předchozích generací v prvku použití archaických nástrojů, dále občasné uvrhávání svých "herců" do nebezpečných exteriérů - viz. rozbouřené moře atd.) Nanuk pro mne ale v souboji s Aranem vítězí. ()