Režie:
Petr SchulhoffScénář:
František Vlček st.Kamera:
Jiří VojtaHudba:
Jiří ŠustObsahy(1)
Správce horského hotýlku Alois Randa (Jiří Sovák) má starostí nad hlavu: očekává početný zájezd turistů, nestíhá vařit a jeho jediná zaměstnankyně, pokojská Miluška (Zdena Hadrbolcová), si balí kufry. S Bohoušem už tady nezůstane ani minutu. Bohouš je Randův obrovský bernardýn, který odmítá respektovat Miluščino soukromí. Pokojská je tedy pryč, zato přichází první host (Vladimír Menšík) a má hlad jako bernardýn. Hrdý majitel bernardýna s ním tedy uzavře bizarní sázku - jestliže host dokáže sníst na posezení víc chodů než Bohouš, bude mít zajištěn bezplatný týdenní pobyt. Pokud se mu to nepodaří, týden bude u Randy zastávat místo pokojské. (Oskar)
(více)Recenze (245)
Za málo peněz, hodně muziky. Kulisy, 3 herci a čokl. Výborní chlapy a skvělá Hadrbolcová. Rád se podívám, kdykoli to jen budou vysílat. Nejen kvůli vtipnému scénáři a improvizaci obou hlavních herců. Když si člověk stopne obraz při detailu na jídelní lístek, tak to je i sonda do toho, co se v 70-tých letech podávalo v restauracích a kolik to stálo. Myslím si, že leckterá dnešní restaurace nebo jiný pajzl by se mohla inspirovat. Namátkou si pamatuji na játra s rýží, roštěnou a kompot míchaný či jednodruhový. ()
Legendárny kraťas, ktorý je určený ku konzumácií čohokoľvek a u ktorého príde vlastne najviac zaujímavý vývoj kariéry režiséra. V roku 1966 natočil najlepšiu československú detektívku a zároveň jeden z najlepších československých filmov, a to Vrah skrývá tvář. A od roku 1974 prepol na komediálny žáner a začal chrliť rodinné skopičiny typu Hodíme se k sobě, miláčku...?, Zítra to roztočíme, drahoušku...!, „Já to tedy beru, šéfe...!“, „Já už budu hodný, dědečku!“, Co je doma, to se počítá, pánové..., Příště budeme chytřejší, staroušku! ()
Tento improvizační koncert Menšíka s Baldurem a Sovákem jsem viděl naposledy během svého dospívání. Dávali to tehdy minimálně jednou za rok na Silvestra. Od té doby už silvestrovské veselice v televizi nesleduji, ale včera mi existenci této komedie připomněla jedna zdejší diskuze. Našel jsem si ji na YouTube a po mnoha letech pustil. Přinutila mě zvědavost, jestli bude na mě pořád fungovat jako tehdy. U mnoha filmů, které se mi v dětství líbili, objevím po letech, že to nebyla zas až taková sláva, jak se mi kdysi zdálo. Toto naštěstí není ten příklad. Pořád to funguje na plný počet. Doporučuji. ()
Ten chleba mu prý museli napustit naftou, aby ho nechtěl. Až taková popelnice byl prý reálný Bohouš. Film jako takový je parádní krátká komedie se třemi herci a špičkovým námětem a ještě lepším scénářem. Je to sice vážně jenom jednohubka (narozdíl od žranice v hotýlku), ale zaručeně pobaví i na několik opakování. 95% ()
Tři herci, jeden pes, 25 minut a je z toho výborná podívaná. Když se sejde Jiří Sovák a Vladimír Menšík, tak to stojí opravdu za to. Přitom to začíná takovou nevinnou hláškou, "Já mám hlad jako bernardýn". Pokud by chtěl někdo shlédnout tuhle skvělou mikrokomedii, tak má možnost každý silvestr. Moje hodnocení: 80% ()
Galerie (4)
Zajímavosti (17)
- Bernardýn se dále ukázal ve filmu Poklad byzantského kupce nebo v seriálech Kamarádi a Hříšní lidé města pražského. (carott)
- Pes Bohouš se ve skutečnosti jmenoval Baldur a tento svět opustil v necelých deseti letech na následky otravy z přípravku proti blechám. (carott)
- Veškeré náklady včetně honorářů vyšly na necelých 10 000 Kč. (alonsanfan)
Reklama