Není zla mezi námi

Íránci prostě filmy dělat umějí, třebaže je na prvním místě uvedeno Německo jako zajisté hlavní finanční producent, je to film ryze íránský, německého na něm není nic. Dal bych mu stejně jako mnoha dalším íránským dílům pět hvězdiček, rozhodně tu nevadí domnělá rozvláčnost, v první povídce je naprosto funkční - obyčejná teheránská rodina skrývá tajemství otcova povolání, tato část šokuje svým rozuzlením - a pak už to jsou příběhy, o nichž se můžeme dohadovat, jakým způsobem jsou propojeny, zda hrdina poslední povídky je totožný buď s hrdinou té druhé či třetí. To jsem nepochopil, a proto o hvězdičku méně, jinak smekám. (12.08.2022)

"Katem z donucení, to tě v srdci změní." Nejpůsobivější je druhý příběh. Bahrám, voják z popravčí čety, má mít svoje "poprvé". Je zoufalý, nechce zabít člověka. Nemůže spát, neustále telefonuje své snoubence Tahmíne a ostatní vojáci z jednotky, již zkušení "pracovníci" ho střídavě litují, držkují, aby je nechal ještě spát a vedou s ním i mezi sebou rozpravu o oprávněnosti, smyslu, výčitkách a o nezbytnosti. Protože zparchantělý systém společnosti je tak holt nastavený a v případě odmítnutí následuje trest. Čtyři hvězdy za konverzaci, jednu dolů za rádobyromantický happyend s "drobným" kazem na kráse. Humanista sice své dilema vyřešil, ono ale nikam nezmizelo, jen ho přesunul na někoho jiného. Protože odsouzenec bude viset tak jako tak a tři dny opušťáku po úspěšné popravě dostane Bahrámův kamarád, který bude s výčitkami svědomí taktéž úplně v prdeli (viz třetí příběh). Zhodnocení celku: Při vší úctě k závažnosti tématu a k osobní statečnosti Mohammada Rasoulofa, s níž iránskému režimu "nastavuje zrcadlo" (za což už byl i vězněn), 150 minut je vražedná délka, se spoustou vaty a v konečném důsledku značně kontraproduktivní. Například hned v úvodu, třicet minut sledovat každodenní rutinu, kdy vrchol dramaturgie bylo opakované couvání s autem při čekání na manželku či oplachování zeleniny před večeří, bylo natolik ubíjející, že pak, po zmáčknutí zeleného knoflíku na Hešmatově pracovišti se nedostavil šok, ale naopak radost a úlevné: "No sláva! Konečně se něco děje." Což asi nebylo režisérovým záměrem, řekl bych. (20.10.2022)

Téma filmu je poměrně jasné. Autoritářské režimy zabíjejí vlastní lid podle libovůle vládnoucích. V Íránu k tomu pak používají obecnou populaci, která je vydírána k vojenské službě (když chceš v zemi oficiálně existovat - mít řidičák, pas, licence - musíš na vojnu). Nedivím se, že je tenhle film ve vlastní zemi zakázaný, je to přeci jen diktatůra. Téma odpovědnosti vůči vlastnímu svědomí ve vztahu k provedení státem nařízených poprav je tu sdělováno pomocí čtyř na sobě nezávislých povídek, které mají různou kvalitu. Zejména první povídka se extrémně táhne - s hlavní postavou jedeme autem do banky, vyzvednout ženu, na páteční nákup... režisér potřebuje nastolit obrázek zcela normálního muže od rodiny, aby se konečně dopracoval k pointě (aniž bych něco prozrazoval, doporučuji si všimnout scény se semaforem za jeho noční cesty do práce). Trvá mu to ale 40 dlouhých minut... Strach a nechuť některých postav k nařízenému úkolu se u mě projevila ve scéně, kdy voják vede odsouzeného dlouhou chodbou k popravě - film u mě již dlouho nevyvolal nějakou fyzickou reakci. Film nabobtnal na 150 minut, možná by stálo za to jej vydávat jako serii 4 krátkometrážních filmů. Budu jej doporučovat známým a rodině? Těžko. Film sděluje beztak jen to, co jsme už všichni dávno věděli. Popravy = špatné. [Rakkautta & Anarkiaa 2020] (22.09.2020)

Snímok, ktorý na príbehu štyroch ľudí vykresľuje súčasné nastavenie iránskej "slobody" a vlastného presvedčenia toho, čo má robiť a čo nie. Je to film, v ktorom sa toho veľa nedeje, ale ktorý vám ponúkne takú atmosféru ťažkých rozhodnutí, že vás vtiahne priamo do deja a tá premrštená stopáž vám celkom rýchlo ubehne. Myslím, že slabé štyri hviezdy si tento snímok zaslúži a určite je to v istom zmysle pre mňa pozitívne prekvapenie, nakoľko z traileru som mal pocit, že to bude trošku prúser. 70 % (27.01.2022)

Všechny čtyři příběhy mají něco do sebe, přičemž jsou tak akorát dlouhé a nečekaně vypointované. Nejsilněji na mě zapůsobila první povídka, jejíž poklidné tempo rozčísne nekompromisní závěr. Pak mě taky hodně oslovila třetí povídka, ovšem ta mi připadá jako nejméně pravděpodobná, protože v ní sehraje velkou roli náhoda. Čtvrtá epizoda je pokračování životních osudů hrdiny druhé povídky, ale stylem vyprávění trochu připomíná první příběh. Každopádně režisér Mohammad Rasoulof si zaslouží velký obdiv a respekt, že nepřestává točit filmy, ani když je za svou tvorbu pronásledovaný íránským režimem. (80%) (31.08.2022)