Kdo to klepe na moje dveře

Ale no tak! Je to síce Scorsese, ale odmyslieť si jeho meno na režisérskom poste, tak je tento film odsúdený do večných lovíšť. To platí aj pre mňa. Inak by som dal asi len dve hviezdičky. Asi takto. Že je to Martinov prvý celovečerný film, pred ktorým nakrútil pár krátkometrážnych, vidno najmä z doťahovania potrebnej stopáže. Dotieravé, preťahujúce, hudbou doplnené monotónne minúty idú poriadne na nervy. Radšej to mohlo mať 70minút a aspoň nejaký ten spád. Príbeh tam totiž je, je aj pekne zahratý, no nakoniec vôbec nič nerieši, ako príde tak odíde. Takže Scorsese - neScorsese, odo mňa 55%. (09.01.2008)

Martin Scorsese už na začátku své kariéry pochopil jednu zásadní věc. Film je obrazové i zvukové médium, ale to neznamená, že musejí být v naprostém souladu. Film nemusí zachycovat realitu tak, jak bychom ji vnímali vlastníma očima a ušima. Film má ty možnosti, že může realitu zachytit novým, neotřelý způsobem. "Kdo to klepe na moje dveře" je toho krásnou ukázkou. Jsou zde scény, kdy obrazová složka něco prezentuje, ale reálné zvuky jsou naprosto zrušeny a nahrazeny hudbou. Já vím, že to ve filmu není nic nového, ale Scorsese to používá v takovém množství a na takovém místě, kde by si to jiný tvůrce nedovolil. Tady se ukazuje, jak si s filmem hrál, jak zkoušel a dovoloval si víc než jiní.Částečně se asi hledal, ale právě v tomhle hledání je krása jeho filmů. Vždy vás dokáže překvapit nějakým technickým prvkem, formou, který není úplně standardní. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/03/kdo-to-klepe-na-moje-dvere-1967-70.html (10.04.2013)

Podobný film by dnes ani nemohl vzniknout. Otevřenost formy (originální práce se zvukovou stopou a hudebním podkladem), "nerespektování" a porušování základních postupů (narativní konstrukce, střihová skladba) a celková uvolněnost revolučních 60. let z filmu doslova sálá. Je krásné vidět, že ta největší Scorseseho díla mají základ v tomhle "malém", nicméně nesmírně svěžím a osobitém snímku. (09.02.2011)

Být koncem šedesátých let mladým dravým filmařem musela být pohoda. Bylo možné sešít tři své krátké filmy dohromady a jakkoli ty spolu kdovíjak dobře nekooperovaly, mohli jste každýho odpálit s tím, že Nová vlna píčo a jít na panáka. Ale tenhle první Scorsese toho má naštěstí v sobě víc. Už ve svém debutu si uvědomuje, že pokud věnuje dostatečnou energii druhému plánu a specifikám daného časoprostoru, může si vyprávět prakticky co chce. A tak když se zamilovaný pár prochází po kouřících střechách Queens, parta přátel vykořeněně jezdí po New Yorku a hledá coby či když během milostné sekvence slyšíme křik dětí a ruch ulice z pod okny, tavíme se tam v tom špinavém kotli spokojeně s nimi, nehledě na to, že byste nejradši všechny postavy co nejrychleji postříleli. Barman je unavený, podpaží zpocená chlastem a všude je kouř. (15.07.2023)

Tak mně se tento snímek líbil hodně. Možná jsem příliš velkým fanouškem Scorseseho, ale nemůžu si pomoct. Film je sice takový neotesaný, ale už jsou zde patrné Scorseseho postupy (obrovský smysl pro detail, "taxikářské" opakování scén atd...) Skvěle je ve filmu užita retrospektiva, která plynule přejde do klasického chronologického vyprávění - stane se tak v nejdůležitějším a zlomovém okamžiku filmu - rozhovoru o znásilnění. Samotné znásilnění je ztvárněno přímo dokonale a rychlé prostřihy na křičící holku mne až vyděsily. Zkrátka velice dobrý film a když vezmu v úvahu prostředky a podmínky, které Scorsese měl, jde o vynikající snímek. Pro fanoušky tohoto režiséra povinný film:-) (18.05.2005)