Visitor Q

Už si niekedy dostal ranu do hlavy?Už si niekedy zmlátil svoju matku? Aj takéto otázky sa breberajú vo filme a film je tak dobrý, že si na ne aj odpovedá. Sonda do jednej Japonskej rodiny, kde je otec šialený dokumentarista, matka bitá pracháčom od syna, syn je šikanovaný od spolužiakov, dcéra je prostitútka, no viac sa to hádam zamotať nedalo, ale dalo, lebo na scéne sa objavil návštevník a ten tiež normálny nebol. Za celú dobu filmu ani len jedna normálna postava, čisté šialenstvo. Sú tu znázornené všelijaké možne úchylky, ale sú bráne s takým nadhľadom, iróniou a niekedy aj sebairóniou. Film má veľmi kludné tempo, hned začiatočná posteľná scéna má vyše desať minút, na všetko je tu čas. Tie vypučené bradavky a z nich striekajúce mlieko, no Miike nemôže byť normálny, normálneho človeka by toto nenapadlo. Nasmial som sa ako jeden bujak. Jedná extrémne šialená jazda, rodina z Texaského masakru má vážnu konkurenciu. (18.05.2016)

Takashi Miikeho bych nazval genialní úchyl, jak ho můžou napadnout ty podivné scény nad tím mi zůstává jen rozum stát. Tento snímek mě určitě nenechal na pochybách, že se bez okolků můžu podívat na jakékoliv jeho dílo a nebude to odpad. Doufám, že tato rodinka nebude žít v mém sousedství, ale rád se na jejich "dobrodružství" podívám znova. (20.09.2009)

Absolutně střelený, absolutně bizardní, absolutně na hlavu:) Po prvních minutách jsem si myslel, že koukám na něco jiného než na Visitor Q kdo viděl musí vědět proč:)) Naprosto ujetá rodinka, jeden neznámý pohodář a ujetý příběh o zkažené mládeži, který mi naháněl údiv do tváře, ale i úsměv a to hlavně ke konci, kde jsem nevydržel a zasmál jsem se od srdce. Komické hlášky hlavně od otce jsou tím nejlepším. A co mě dostalo, byl konec, zde byl poznat Miike a jeho styl. Celkově hodnotím lehce kladně, tedy 60 % ale ještě jsem decentně v šoku:) (26.09.2008)

Zvrhlý sadismus, nejčernější metafora, nejtvrdší exhibicionismus. Takashi Miike natočil notně jiný film obskurně plující na hranici únosnosti. Diváka nešetří již od prvních záběrů, kde můžeme vidět soulož mezi otcem a dcerou. Absurdní otázky jsou doprovázeny ještě absurdnějším vizuálním ztvárněním. Většina záběrů se odehrává na pomezí sadistického snu. Režisér vypichuje prohnilost individua (potažmo společnosti) na značně atypické rodině, do níž stylizuje úchylné obsese všeho druhu. Každý člen je něčím sužován, vše se točí v začarovaném kruhu. Snímek sice postupem času spěje do jakési pointy, ta je ale natolik mrzká (stejně jako většina děje), že hodnotit něco takového prostě nejde. Očividný příklad toho, že za maskou umění si člověk může vytvořit prakticky cokoliv. (17.02.2004)

Pozvali byste si do domu chlápka, který vás dvakrát přetáhne šutrem po hlavě? Asi těžko, ale postižený ve filmu to s lidmi, jak se později ukáže, myslí vždy jen dobře, a dá týpka vykrmovat svou submisívní manželkou, jíž mlátí pravidelně plácačkou na koberec vlastní syn. Tato situace se ještě drží v mezích normálu, neboť Bizita Q obsahuje přehršel bizarních a zvrhlých scének, z nichž některé nemají daleko svou explicitností k nefalšovanému pornu. Naštěstí téměř vše Miike prokládá absurdně veselou nadsázkou, díky níž člověk po zhlédnutí snímku ze sebe nemá pocit, že patří do pavilónu pro sexuální devianty v Bohnické léčebně. Zejména etuda horlivého tatíka a ztuhlé mrtvoly je doslova k popukání. (15.05.2006)