Na vertikále léta

Veci sa neustále pohybujú a tiež sa neustále menia. My sa im musíme prispôsobiť a dúfať, že to čo robíme je správne. Anh Hung Tran je čo sa týka vykreslenia ľudských osudov, sebavedomým tvorcom. Jeho Na vertikále leta sa dá popísať ako pomalý, tichý film z nesmierne zaujímavými dialógmy, ktorý je výnimočný atmosférou, ktorú sa režisérovi podarilo vo filme zobraziť. Sledovanie životných peripetií hlavných protagonistov nie je smiešne ani sentimentálne, nezaváňajú klišovitosťou, ale autentickosťou. Z celého filmu sa stáva jedna veľká sfilmováná autentickosť, čo možno môže vyznieť hlúpo, ale je to tak. Máte totiž pocit, že sledujete osudy skutočných ľudí. Ako keby si Tran zobral nejaké staré deníky svojich príbuzných a rozhodol sa ich sfilmovať. Film nie je dokumentárny, pretože miera štylizácie je vo filme dominantá. Hlavne preto, lebo Tran rád rozpráva príbeh aj obrazom, kedy necháva vyznieť hrdinov v prostredí ich príbytkov, pri normálnych činostiach ako je rozcvička, obed, alebo intímny rozhovor. Film, ktorý sa môže popýšiť jednou z najkrásnejšich dažďových scén, ktorá ma do filmu doslova preniesla a ktorý sa môže zaradiť k rovnako remeselne zvládnutým filmom tohto režiséra ako sú vôňa papáje a cyclo. (24.04.2011)

Film má zcela jinou atmosféru, než jsme přivyklí. Už jen zobrazení odlišnosti mentality, kultury a životního stylu Vietnamců, které máme mnohdy zjednodušeně vidět pouze jako trhovce či provozovatele fast foodů je zajímavé. Pohled do jejich běžného života je mimořádně poutavý a mnohdy překvapivý. Před shlédnutím film jsem si přečetl několik komentářů, které považují film za nudný. Neměl jsem ten pocit. Je pravdou, že manželské konflikty nemají akčnost italských filmů, erotika je víceméně náznaková (i když verbální komunikace sester na toto téma mně naopak přišla o kus dál, než jsme zvyklí - nicméně i nadále zůstávala v rovině erotiky, nikoliv sexu). nádherné jsou záběry přírody, barevnost záběrů mi mnohdy připomínala francouzské prostředí - možná i vliv koprodukce. Skvělé jsou záběry prostředí, kamera i hudba. Film, který rozhodně stojí za vidění, pokud nepotřebujete vidět akci, sex, násilí a krev. (21.12.2014)

Ano, tenhle snímek má čím zaujmout. Má to hezkou atmosféru, zajímavé prostředí města i přírody a schopné herce. Dobře. Jenže tomu chybí něco, co si člověk víc zapamatuje. Možná by tomu slušel propracovanější scénář, možná je i na vině vadný námět. Tedy pokud vůbec nějaký námět k tomu je... Oslava života lidí ve Vietnamu? Kromě tradičních rituálů tu máme pouze citové problémy, potraty a nevěru. Je tohle něčím unikátní? Ne, tohle najdeme úplně všude. Příběh sester, které táhnou za jeden provaz, tedy může diváka zaujmout opravdu pouze svou formální stránkou. Na to ostatní se totiž Tran vykašlal. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií// 50% (19.05.2015)

Lyrický, pocitový ... a snad i trochu ospalý příběh, který nic podstatného neřeší - jen se zastavil někde na vertikále života. Snadno podlehnete iluzi, že díky harmonii svých podmanivých obrazů dokáže ovládat i čas - ale nakonec přijde chvíle, která vás vrátí zpátky do reality. Přesto svou podstatou zůstává věrný vlastním rituálům i vlastním snům ... čarovný jako letní déšť a lehounký jako pápěří - možná až v závěru si uvědomíte, že nositeli (nebo spíš nositelkami) veskrze pozitivní dušení rovnováhy jsou tady ŽENY ... navzdory všemu, s čím se potkávají. (05.05.2014)

Je mi líto, ale ve výsledku je to jen elegantní lyrické nic. Tedy za předpokladu, že nejste poetické duše, kterým příběh nic neříká a dokážou se těšit ze ševelení větru, nivých pohledů a pomalé kamery. Přemýšlím, komu by Na vertikále léta mohlo udělat radost. Pokud jste na cizí kultury, o Vietnamu se toho stejně moc nedovíte a to, co vám film sdělí, stejně bude na hony vzdálené realitě, pokud byste náhodou zemi navštívili jako turisté a konfrontovali filmový zážitek se životy a děním běžných Vietnamců a městským ruchem. Celkový dojem: 35 %. (03.01.2015)