Sex, lži a video

Nic nového pod sluncem. Někdo řeší přebytek (sexuální) energie utíráním prachu, umýváním nádobí, odstraňováním vodního kamene z baterie popř. luxováním a někdo si jde raději zdravě zašukat popř. vyšukat mozek z hlavy. Talíře sice stále zůstanou zasviněné a bordel na podlaze jakbysmet, ale náramně se uvolníte a uleví se vám, za to ručím. J. Spader jako kombinace Z. Freuda, J. Cimického a R. Uzla, tj. zpovědníka-terapeuta lidských (ženských) duší a (amatérského) psychologa resp. sexuologa samouka a L. San Giacomo resp. A. MacDowell jako objekty jeho zkoumání, přičemž se může lehce stát, že se role „za pochodu“ vymění a z objektu zkoumání se stává terapeut a naopak. To vše v Soderbergh(ově) intimní, lehce provokativní studii lidských charakterů, aby Steven nakonec došel k poznání, že kvalitní uspokojující (to doslova) sex, je nejen kořením vztahu, ale i jeho alfou a omegou a lékem na všechny podstatné problémy. Nebo že by to přecejenom nebylo tak jednoduché......? (31.05.2012)

Je to o sexu, o lžích a svou roli hraje i video. 1) Točit filmy o tabuizovaných tématech je vždy lákavé. 26letému Stevenu Sonderberghovi (scénář, režie) se to v jeho celovečerním debutu podařilo na jedničku. Typově přesně vybraným hercům dominuje 29letý přitažlivý James Spader, kterému bych se, tehdy, věru vyznal z ledačeho a velmi rád. 2) Zaujala mě potřeba Ann nejdříve se sblížit a až teprve pak se svěřovat. Mám to taky tak u sebe nastavené a vlastně moc nechápu lidi, kteří na neznámé osoby vyzvrací zkažený obsah své mysli, aby pak v příjemném rozmaru potěšeně odešli. Ani v dnešní době internetových a televizních exhibicionistů (čím horší a hloupější, tím více se předvádějí) takový snímek nezanikne. Je totiž o důvěře, o hluboce intimních pocitech, jimž společenská tabu dodávají na intenzitě prožitku. 3) Snímek nepostrádá ani zajímavé postřehy: I remember reading somewhere that men learn to love the person that they're attracted to, and that women become more and more attracted to the person that they love. (27.10.2015)

„Nemůžu řešit své problémy. Připadá mi to trapné, když vím, že v Africe umírají děti hladem“ Ani ne tak sexu samotného, jako spíše vztahů s ním spojených, si Steven Soderbergh všímá opravdu pečlivě. Herecký kvartet plní své úlohy jako by celou záležitost právě prožíval a kameru Walta Lloyda vůbec nevnímal. Zlatý glóbus, který si Soderberg za svůj scénář odnesl, je v tomto případě naprosto zasloužený, jelikož drobnokresba prozkoumávající mentalitu lidí, jež se snaží vymanit/ustálit/vykoupit v kolotoči nevěry, lží a terapeutického videa rozhovorů na téma sex, je skvělá a díky použité formě statické kamery, pečlivě zvoleného střihu, jednoduchých interiérů a neokázalých kostýmů, taktéž příjemně civilní, čímž se hranice mezi filmem a realitou všedních dnů ztenčuje na minimum a pokud některý z hrdinů pronese větu, u které zažijete pocit déja vu z vlastního života, je citový dopad snímku ještě přímější. (20.08.2006)

O uhýbání před blízkostí fyzickou i duševní, o jejich technologických náhražkách – dávno před érou Facebooku a internetového porna, čili z dnešního pohledu málem vizionářsky –, o strachu z vlastního vlivu na okolí a o tom, že před ním a před sebou nejde utéct do žádné osobní splendid isolation, a v neposlední řadě o tom, že nejúčinnější afrodiziakum je opravdový zájem o druhého. Natočeno se skoro (intelektuálové prominou) bergmanovskou úsporností a kořeněno hořkým woodyallenovským humorem. Od chlapíka, kterého jsem dodnes znal jen jako autora prázdné bubliny jménem Traffic a vydařené oddechovky Dannyho parťáci, věru nečekaný zásah do živého. (11.09.2017)

Zajímavě intimní film, který těží především z výborných dialogů, kde se řeší nepříjemná témata a postavy jsou tak sympaticky obsazené, že si ani neuvědomíte, že sledujete herce, hrající podle scénáře. Nadruhou stranu takřka neexistuje příběh, vyvrcholení snímku nijak negraduje, ale pouze zapadá do vlažného tempa zbytku dění a ani té erotiky proklamované i v názvu se dočkáme pouze v několika málo náznacích. (27.06.2012)