Obsahy(1)
Režisérský tým identických dvojčat, bratrů Stephena a Timothyho Quayových, kteří mimochodem v roce 1984 natočili krátkometrážní animovaný film na počest Jana Švankmajera, přináší českým divákům pozoruhodné surrealistické drama pro fajnšmekry. V jeho středu stojí Jakob Von Gunten, který přichází do prostředí kafkovsky laděného Institutu Benjamentových, kde bratr a sestra vyučují, jak být co nejlepším sluhou. Používané metody jsou sice absurdní a ne zcela pochopitelné, jeden efekt ale mají – Jakob se do své učitelky, Lisy Benjamentové, po čase zamiluje. Jejich sbližování se však jakýmsi záhadným způsobem podepisuje na ženině zdravotním stavu. A bratr Lisy, Johannes, který má sklony k incestnímu chování, začíná chápat, odkud vítr vane. Scénář tohoto pozoruhodného, mnoho otázek vyvolávajícího dramatu vznikl dle předlohy švýcarského autora Roberta Walsera, snímek se pak může pochlubit cenami z festivalů v Locarnu, Stockholmu a z portugalského Fantasporta, kde obdržel zvláštní uznání poroty. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (18)
Fascinující návrat do rakouského (hlavně jazykově německého) kulturního ovzduší, v němž bublají všichni ti Musilové (Zmatky chovance Törlesse, že - i v Schlöndorffově zpracování), Krausové, Kafkové, Freudové, Klimtové, ale i Hitlerové a Masarykové. Myšlenkově silné, zároveň vtipné, obrazová stránka návratu do 20. let německého filmu dokonalá, hudba kombinující moderní zvukově puristický jazz s postupy klasické vážnohudební moderny adekvátní. ()
Moje oči a fantazie zažila při sledování pár orgazmů. Ale k lepšímu pochopení filmu jako celku by mi určitě pomohlo ještě jedno shlédnutí. Úžasná kamera a režie a fantazie tvůrce je obdivuhodná. Opravdu film jako sen. Podle mě je film o nenaplněných touhách a vášních jedné ženy a vše okolo ní (škola) je jen reálná vizualizace jejího vnitřního světa. A zároveň se ona snaží tento svůj svět využívat a hledá v něm útěchu ač nenachází. Občas bych tvůrcům "oficiálních textů" nafackovala. Je to opravdu urážka filmu. ()
Bohužel si film už moc nepamatuju - mám pocit, že bych mohl dát i pět, ale nechám to tak. Mladý muž se přihlásí do školy pro sluhy, kterou vede podivínský pan Benjamenta a jeho sestra. Rozehrává se spleť surrealisticko-absurdních událostí, které ale nejsou odlehčené ani špetkou humoru (snad jen takovými detaily, jako skleněná baňka s jelením spermatem s dvěma malými trubičkami pro nasávání vůně). Tíživá kafkovská atmosféra, inspirace Švankmajerovou poetikou. Zajímavý závěr. ()
No jo, bratři Quayové... Jejich styl je nezaměnitelný, okamžitě poznatelný, svérázný a kreativní, chápu ho a přijde mi zajímavý, ale moc mě nebaví ho sledovat. Kdyby Institut Benjamenta byl středometrážní film se stopáží okolo 40 minut max, vůbec bych s tím neměl problém a hodně by se mi to líbilo, ale ono to trvá o hodinu déle a kvůli tomu mě to celkem brzo začínalo nudit. Je tu mnoho zajímavých filmařských nápadů (které se ale v poslední třetině začínají celkem opakovat) a silně surrealistická atmosféra, která snově působí opravdu hodně, ale vše stojí jen na ní a sledovat skoro nikam nevedoucí výjevy takovou dobu mi přijde prostě přehnané... Vůbec mi přijde, že filmový čistokrevný surrealismus by neměl trvat víc jak hodinu a pár minut, ale třeba je to jen můj problém, že jsem se na tu atmosféru nedokázal naladit. Forma je sice vymakaná, pak se v tom taky dají najít nějaké myšlenky či psychologické teorie ohledně submisivity a nenaplněných fantazií hlavní postavy, které se vše zde odehrávající zdá, ale pořád je to málo na to, abych z toho filmu měl plnohodnotný zážitek. Nezapomenutelný a podnětný určitě ano, rozhodně mi to přijde i povedenější než Ladič pian, ale na víc jak tři to stejně nevidím. 3* ()
Jak je ta naše existence mlžná. Jak jsou ty představy zítřka naivní. Nikoliv snění, ale realita. Sehnutí, vysmívající se potajmu ostatním, chudí duchem na povrch, bezduší uvnitř. A kolem se jako had z ráje omotává touha těch ostatních, těch jiných, být součástí, ale zároveň naprostý odpor, snad až pudový odpor, mít s tím cokoliv společného. Protože existence, ta obyčejná, je tak... obyčejná. A přesto v ní lze nalézt poklady, ke kterým jde upřít zrak. Jen je smutné, že je to pouze klam a faleš, předstírání. Tento svět je pláčem těch jiných, pláč nad nesmyslností malosti. ()
Galerie (7)
Photo © Zeitgeist Films
Reklama