Nebe

Takhle. Mám trochu špatný pocit, že se mi to až tak nelíbilo. Ale fakt jsem čekal, že to bude víc tepání do Číny jako takové, že Etzler bude hodinu mluvit o tom jak je to tam všechno na hov.o, ale místo toho je to příběh o sirotčinci, který žije (stejně teda jako jiné v číně) z darů a vlastně je jedinou záchranou pro postižené a osiřelé děti. 6/10 (27.08.2023)

Anotace filmu je podle mě dost zavádějící ("dokumentární vhled do politické i každodenní reality Čínské lidové republiky očima novináře Tomáše Etzlera"), a kdybych předem věděl, že to celé bude takřka výhradně jen o jednom sirotčinci, tak by mě vůbec nezajímalo to vidět. Ale budiž, možná je to moje chyba, že jsem od toho měl jiná očekávání. Každopádně musím přiznat, že v téhle podobě mi to moc nesedlo (a přiznávám, že jsem se u toho strašně nudil). Etzlerův komentář místy vůbec nekoresponduje s obrazem (což je způsobeno tím, jak jsem se zde dočetl, že to bylo sestříháno z nějakého volného rozhovoru, a nejedná se tedy o původní komentář), stopáž se vzhledem k tématu jeví neúměrně dlouhá a výrazně by to sneslo zkrácení minimálně na polovinu, ne-li více, a v neposlední řadě mi spousta záběrů přišla poněkud nepatřičná, v tom smyslu, že snad není nutné tolikrát v detailu zabírat ty postižené chudáky, jak se pachtí při nějaké činnosti, která jim vzhledem k jejich handicapu dělá velké problémy, a chápu lidi, kteří to považují za exploataci mizérie, aby si západní divák připomněl, jak se má dobře (nebo co to v něm má vlastně evokovat), byť v případě Etzlera si nemyslím, že by to byl jeho záměr, a jeho hlavní motivací podle mě bylo prostě ukázat, že v případě Číny je všechno daleko horší, než jsme si kdy mysleli, což zrovna v mém případě je ale přesvědčování přesvědčeného... (02.11.2022)

Novinář Tomáš Etzler objevil v absolutně nehumánní společnosti malý ostrůvek lásky v podobě katolického sirotčince, který dnes už bohužel neexistuje. Tahle informace zmíněná v závěrečných titulcích se mě hluboce dotkla. Celý dokument je nesmírně emotivní a velmi na mě zapůsobil. Za nejvíce zdrcující bych označila záběry na ženu, kterou srazilo auto na přechodu pro chodce. Ležela tam poměrně dlouho zcela bez povšimnutí kolemjdoucích, několikrát se pokoušela sama vstát, než ji (konečně!) přejelo další projíždějící vozidlo... O Číně jsem si nikdy nedělala žádné iluze, přesto jsem byla doslova šokovaná skutečností, že tamní zvrácený režim zřejmě vymyl mozky většině obyvatel natolik, že nejsou schopni soucitu a empatie. (90%) (23.06.2022)

Silný a smutný dokument. Stinná stránka prosperující a jinak nádherné země Číny. Jenže každá civilizace a velmoc má bohužel svá negativa. V dokumentu mi především chybí odpověď, co s tím chcete dělat? Vyvolat nenávist vůči Číně je totiž chybou. A nechce tu lhostejnost v lidech spíš příroda, když Čína má 1,4 miliardy obyvatel, je pravděpodobné, že někdo trpí. Za ten projev lidskosti dokument oceňuji vysoko. (06.11.2022)

Tchien alebo Nebo je priezvisko všetkých opustených a postihnutých detí, o ktoré čínska spoločnosť nemá záujem. Politika jedného dieťaťa viedla až k tomu, že ak rodičia majú postihnuté dieťa, tak ho radšej zabijú, aby si mohli zaobstarať nové, zdravé dieťa. Neuveriteľné informácie, o ktorých sme tak akosi mohli tušiť. Na druhej strane je dokument znakom toho, že katolícka cirkev vôbec nie je len o nejakých starých degenerátoch a pedofiloch, ako to často podsúvajú médiá. Škandály sú, to áno a treba to trestať, ale je mnoho takých, ktorí svoj život zasvätili pomáhaniu biednym. Tak ako v Číne. Napriek tomu, že je to tam trestné. Malá škoda pre dokument je to, že je to väčšinou o jednom sirotinci a tých zaujímavých všeobecných informácií bolo menej. Pritom boli veľmi zaujímavé. Šokovali ma hlavne tie zábery, kde si bežní Číňania kľudne prejdú autom ženskú na ceste, alebo obídu detskú mŕtvolu a tvária sa, že nič nevidia. (15.11.2022)