Down to the Cellar
Obsahy(1)
Malá holčička, nastrojená jako Červená Karkulka, schází po schodech dolů do temného sklepa pro košík brambor. Při vstupu do sklepa se v děvčátku začíná probouzet skrytý strach ze tmy, který jí dovoluje vidět věci zcela nevídané a nemožné. (Pedestrian)
Recenze (47)
Stylizací a dokonce některými konkrétními záběry připomíná pozdějšího Otesánka, zaměřením je samozřejmě ale jinde. Je to vlastně celkem jednoduchý film, jímž se režisér vrací do svých dětských let a vzpomínek a znázorňuje obsese a hrůzy malých dětí ve spojení se sklepem. Vždyť ruku na srdce, kdo se ve vlastním sklepě nebál ježibab nebo upírů? :-) Mimoto je ve filmu pár zajímavých momentů a velmi kuriózních nápadů a já osobně velmi oceňuji Poeovský motiv černého kocoura jehož závěrečné entrée působí velmi děsivě (tedy při alespoň minimální fantasii) a dovádí dětský strach až na tu nejzazší hranici. ()
Jako malé dítě jsem tenhle filmeček viděl, když běžel v kinech jako předfilm. Tenkrát útočil na můj přirozený strach z temných sklepů a dodnes si na něj pamatuju. Jenomže už jsem „velký kluk“ --, a tak vypudím z hlavy onu přece jen umně budovanou atmosféru a zaměřím se na problém hlavní. Švankmajer je určitě dobrý výtvarník, ale režisér? U těchto krátkometrážních snímků mu to ještě prochází, ale co na celovečerní ploše? Myslím, že moc ne (a jako důkaz o opaku neberu Otesánka a jeho zájem ze strany Českých lvů; viz Horem pádem a ten samý boom). A co teprve námět jeho posledního filmu? Jan Tříska v roli Markýze de Sade (?!!!); to snad nikdo nemůže myslet vážně. ()
Po prvním podívání bych řekla, že holčička má přinejmenším malej psychickej problém ... Tahle malá slečna má můj obdiv. A pan Švankmajer už stabilně taky. Ještě že nemám takovejhle sklep a ještě že moje kočka není černá. Tenhle sklep je zlej, temnej, zákeřnej a plnej divných lidí. Já osobně bych do něj nevkročila a poslední scéna je pro mě tou, kdy si říkáte, aby tam proboha nechodila ... Scéna s uléháním se mi líbí nejvíc, ale tady mi sedlo vlastně všechno. Krásně temně natočeno s krásně temným a otevřeným koncem. ()
Taky jsem byl v dětství připosraný, když jsem musel chodit babce do sklepa pro něco. Představivost pracovala na plné obrátky, ale zubaté botky jsem tam vážně nikdy neviděl. Jan Švankmajer opět zabodoval a i tentokrát si pro nás připravil slušnou surrealistickou podívanou. I obyčejná cesta pro brambory se může změnit v děsivou, ale dobrodružnou akci – jako stvořenou pro malé děvčátko s košíkem. Jen ten vlk tam nebyl… ()
Další důkaz toho, že Švankmajer je jedním z mála Čechů (přesný počet bych spočítal odhadem na prstech jedné ruky), kteří by dokázali vytvořit dobrý film s hororovými prvky. Škoda, že mi jen přijde, že jednoduchého nápadu rozpohybování předmětů využívá až moc často. Jelikož zde není žádný odkaz, s dovolením tu mám jeden - http://video.google.com/videoplay?doc-2920375219019187411&ei=F2lwSuKQE53a2gKooL3GAw&q=Do+pivnice&hl=en ()
Reklama