Rakvičkárna

Převod maňáskového divadla do filmu. Není to "jen" podobenství o hlouposti a zhoubném vlivu zla, které se přenáší jako mor z člověka na člověka; je to onen pradávný konflikt mezi lidmi, dialog, komunikační blok. Vzájemná destrukce obou aktérů. Švankmajer zde použil filmově-výtvarnou techniku s kombinací marionet a reálného prostředí, kterou dovedl k dokonalosti ve svém celovečerním filmu Lekce Faust (1994). K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: http://www.youtube.com/watch?v=Z1orgv9WKn4 (03.03.2009)

Stručná Švankmajerova sonda do lidských vztahů vedoucích k oboustrané destrukci. Vše vyjádřeno formou loutkového divadla, prodchnuto jednotlivými odkazy (zvíře jako němý pozorovatel; samotná ničivost slov, kdy hřebík tlučený do rakve prochází nejdříve neživými ústy ženy na papíře a následně "živými" ústy šaška.....). Dovedené k absurdnosti. (10.06.2003)

Nie som moc fanúšikom bábkového divadla a tým pádom ani filmovej tvorby podobného razenia, ale keď je to na jednej strane dobré, tak prečo nie? A Jan Švankmajer, ten vie ako zaujať okrajové publikum. V tejto snímke sa okrem klasických experimentálnych výjavov nachádzajú aj dvaja gašparkovia-kupci a jedno morské prasiatko. Chlapíci sa nepohodnú, ani o prasa a ani o nejaké vrecia a tak sa navzájom udierajú kladivami. Má to temnú atomsféru, hoci takú potemhúcku, nepriamu. Jeden druhého chcú dostať do pripravenej rakvy. Dal by som tri hviezdy ale jednu pridávam kvôli geniálnemu koncu. (22.11.2015)

Morčata moc nemusím a doma bych je určitě nechtěl, ale prý „dobře chutnaj…“. No nicméně hašteření těch dvou jsem si zpočátku užíval. Mělo to zajímavý děj, lehce morbidní humorné situace taky dokázaly rozesmát, ale ke konci už jsem se už tolik nebavil. Stupňující vzájemná nevraživost však měla něco do sebe. Znám lepší kousky tohoto autora, takže zůstanu u průměrného ohodnocení… (19.02.2020)

Nejprve rozpohybovaný betlém či netradiční orloj se svojí násilnou mechanizací, posléze pohled do autonomního života loutek. Krmící se morče (zneužitý Smetana jako potisk obilného kornoutku, z nějž se sype žrádlo lhostejně konzumované netečnou bytostí). Probuzené vlastnické pudy a vzájemná nevraživost, jež nemůže skončit než absolutní negací. Vše se nakonec vrací ke své spoutané nepřirozenosti. (16.08.2005)