Tichý týden v domě

Copak to nevidíte? Jasná symbolika cenzury režimu :) Všechny surrealistické vize, kromě té s uschlou květinou mají nějakou spojitost se Sovětským svazem na věčné časy a jeho lidovým režimem. Ať už hřebíky z bonbónů Slavia na tlačítkách psacího stroje (není to nádherné vystižení metody cukru a biče?), pomletý jazyk v mlýnku na maso (ticho budeš) slepice nepuštěná za hranice utáhlé smyčky (a když, tak s peprným koncem) a ptáci nemohoucí vzlétnout kvůli vševidoucí a všeničící lampě (kdo asi). Uschlá květina je snad nějaký ekologický exkurz ;) A poslední scéna s drátem protnutým zápěstím ani komentář nepotřebuje. Samozřejmě, že se možná mýlím, ale takhle to vnímal já. K již zaplaťpánbůh mrtvé (rozuměj neaktivní) AngelAngie a jejím popcornovým komentářům už ani nemá smysl se vyjadřovat. Spolu s hrou s kameny nejslabší kousek jak neprotiproudové od takové rebelující kvaziprofesionálky.. (02.12.2011)

Hříčka téměř >biografická< ... ;-) . . . Taky mě rozbolely voči, tak jsem si zhasnul. Očividně však jsem prozřel... Dávno, pradávno... A tak prostě furt dokola - v pondělí pondi, v úterý utrum, ve středu se vše vystředí, ve čtvrtek pak hurá za čtveráka, v pátek na pitek, v sobotu sabotuj, v neděli nedělej... ;o) . . . A že takhle to v tomhle domě nebylo? No a co... (?) . . . Však surrealismus si vás stejně najde, jak pravil Mistr... Tak tak, hlavně nepodlehnout těm stereotypům, že... ;-) - - - - - (Poprvé tiše nahlédnuto v dobách značně stereotypních na nějakém tom podomním promítání, repete pak 21.3.2009 v cyklu "Zlatá šedesátá" na ČT2, komentář zde jako třináctý - 22.3.2009) (22.03.2009)

Neustále opakující se motiv připomíná věčný stereotyp života. Pondělí: postel-práce-postel; Úterý: postel-práce-postel; Středa: postel-práce-postel; Čtvrtek: postel-práce-postel; Pátek: postel-práce-postel; Sobota: postel; Neděle: postel. (07.10.2007)

Poté, co Švankmajer opakovaně předváděl mistrovství v synchronizaci střihu a hudby, přišel s něčím nečekaným – s tichem. Ať už hlavní hrdina nakoukne do kterékoli místnosti, znamená to, že následující fantastické děje budou provázeny absencí zvuku. Příběh samotný je dostatečně švihlý, je v něm pár prvotřídních nápadů, ale na dvacet minut mi to přišlo málo (70%). (22.03.2009)

V dalším krátkometrážním počinu Jana Švankmajera vidíme opět jednotu reálného a fiktivního světa, opět vidíme personifikované předměty, opět iluze popírá realitu a naopak. Muž, zcela všední, voyeur, ve zdánlivě opuštěném domě pozoruje věci kolem sebe, jejich utajený a převrácený život: animovaný zvířecí jazyk konzumuje živé i neživé předměty, židli narůstají křídla, květina uschne a vzplane... Absolutní věcnost, surrealismus, manýrismus, Švankmajer. (05.03.2009)