Ropáci

Neznám zahraniční film s podobnou nadsázkou, ironií a humorem. To je podle mě naše česká doména. Náš jemný humor, který je mi blízký. To je to, proč bych nemohla žít jinde ve světě. Jan i Zdeněk Svěráci jsou pro mě důvodem, proč jít do kina na český film. Proč být hrdá na naši kinematografii. Proč si zachovat trochu humoru/nadsázky i v těžkých situacích. (20.07.2012)

Jan Svěrák začal velmi dobře. Natočil krátkometrážní, avšak velmi uvěřitelné sci-fi o živočichovi z mostecké uhelné pánve, který si libuje v tom svinstvu, jež nám sice neprospívá, ale k životu jej potřebujeme stejně. Jak jsem napsal, jde o tu uvěřitelnost, protože tým, který film představuje, je složen z vědců a dokumentaristů, takže je to takové fiktivní National Geographic. Genialitu tohoto díla dokazuje fakt, že jsou lidé, kteří si opravdu myslí, že ropáci existují. (28.12.2018)

Za vůbec nejlepší český fiktivní dokument považuji Dudkův snímek Byla jednou jedna budoucnost (který ze záhadných důvodů nemůžu najít v databázi ČSFD), poté následuje v mém žebříčku Zelenkův Rok ďábla, a hned za ním Ropáci. Ropáci jsou hravým a vtipným počinem, nicméně by se zde ještě pár věcí dalo dopilovat. Ale postava dědy Nedbala, připomínající Formanovy první neherecké filmy, je úžasná! A ještě by mě zajímalo, jestli teď v roce 2005 už je trasa Louny-Slaný pro ropáky průjezdná - obávám se však, že naše necitlivá ekologická politika posledních let těmto stvořením čím dál více komplikuje život. Až nám emigrují do USA, tak se nedivme! (28.03.2005)

To jsem já - ropák bahnomilný se zuby klimatickými a silou ohromnou. Roztomilý tvor s kůží vrásčitou prdelkou chlupatou a dechem jedovým. Strava skládá se z polyetylenu a dalších pochoutek ropných ftaláty změkčených pro lepší trávení (nedávno ukořistil jsem gumáky v nestřežené chvíli Dvounohému - mňam, to jsem si pošmáknul!). Dobrůtky tyto zapíjím naftou či benzínem oktanovým (ujíždím na kyselině sírové H2SO4 a oxidu uhelnatém CO). Mojí domovinou jsou rozsáhlé pláně povrchových dolů uhelných stále se rozšiřující k radosti mé převeliké. Je to můj ráj vysněný. *** Síly měřím s rypadly obřími a vozím se na pásech jejich. Radosti převeliké užiji si na toboganu rourných výpustí a rochním si v uhelných kalech s náladou bujarou. Zbloudím-li od domoviny, uzdravení z otravy kyslíkem přinesou lázně v kráteru s plyny a inhalátory kouřovými. Na zmírnění šoku pak methanové zábaly bahenní. Jako první pomoc jsou k nezaplacení všudy přítomné výfuky z vehiklů plechových. *** My ropáci máme jistotu, že nikdy se neobjevíme v Červené knize ohrožených druhů. Naše podmínky se budou jenom zlepšovat. Na rozdíl od Dvounohých, co si říkají homo sapiens sapiens (umocnění rozumoví - ty jo!), kteří se snahou převelikou pomohou rozšířit náš ráj (v tom jsou opravdu šikovní) a zlikvidovat se tím navzájem. Pak bude zčernalá planeta s nádhernými jezery sirnými a kalovými celičká naše. Nuž připijme si na skvělou budoucnost bratři ropáci naším šampáňo kyselinou juch! - NA ZDRAVÍ A NA ŽIVOT! UuuuuJíííííHáááChrááááááChlemst (07.03.2014)

Jako úvod do světa filmu je to hodně velká paráda. Dokonce to ve světě vzbudilo velký ohlas a lidi tomu věřili. Já tomu taky věřil, když mi bylo asi deset. V patnácti jsem si říkal, jaká to je sračka. Ve dvaceti a dál je to parádní satira, která si bere na paškál jak životní prostředí, tak stupiditu lidí. 95% (12.08.2016)