きみの瞳が問いかけている
Your Eyes Tell
Videa (1)
Recenze (5)
Po tureckej a kórejskej verzii, prišla na rad aj táto japonská. K príbehu sa už vyjadrovať nejdem ten je rovnaký v každom spracovaní. Toto podanie je najromantickejšie a s najväčším počtom vtipných scén. A hoci aj dramatické situácie sú tu také nejaké obrúsené, tie 4* musím dať už kvôli príbehu a hlavným predstaviteľom. ()
Vyprávění z minulosti tu dostane poměrně nečekaný rozměr. Stačí se druhému s něčím svěřit, ale on vám toho moc neřekne. Rozdílnost jejich charakterů je značná. Jde o to, že se každý z nich chová oprávněně tak, jak má. Vystihuje to je samé, jací jsou, co mají za sebou. A nezůstane jen u slov, čelení vzpomínkám a odrážení jich. Kapot slz neutiší. Neobvyklost jejich soužití spočívá dále i v tom, že on vidět může, ona nikoliv. Občas utrousí nějakou lež, byť je stav věci naopak. Nevidomost má svá úskalí. Jako ostatně cokoli, co člověka nějakým způsobem ochromí či poznamená. A na tom všem snímek stojí. Čímž je o zábavu postaráno, dokud to celé neskončí. Příliš se v něm nemluví, podstatný je pohled na tvář. I když mají diametrální odlišnost vůči sobě, stanou se pro sebe nepostradatelnými. Moc se mi líbila ta rozmanitost její mimiky, kterou dávala najevo svou vlídnou a milou povahu. Ne vždy se jí ale takový postup vyplatil. Naštěstí měla jeho, v tu správnou chvíli po ruce, bylo-li něco nutné učinit. Z filmu čiší ta správná atmosféra, nápomocná k pohlcujícímu stylu vyprávění. Mně moc nevadí v Asii časté zpracování mnohých děl, získávajících si velkou popularitu napříč různými kouty, aby postupně hýřila až kultovním statusem. Nevyhnulo se to tak i korejskému Allways, následovaného japonským Your Eyes Tell. Jak už zmiňují jiní uživatelé, lpí to na doslovném zachování původních scén. Liší se proto snad jen délka stopáže. Originál mám mezi oblíbenými, jeho připomenutí proběhlo skrze tu novější verzi. Velmi mě zaujala i ta, pochopitelně. Noví herečtí představitelé tudíž válí i v ní. ()
Když jsem si film pustila, tak jsem vůbec nevěděla do čeho jdu. Doslova v první minutě jsem si ale říkala, že mi to připomíná Always. No a po těch pár záběrech jsem teda zjistila, že je to japonská verze korejského filmu Ohjik geudaeman (2011). Ale stejně jsem to chtěla vydržet, protože jsem si myslela, že remake má obecně jen vycházet z předchozího díla a ne ho úplně kopírovat. Ale to tady ne. Ty scény jsou identický, jsou točený ze stejných úhlů, herci nosí podobný oblečení a když hrají, tak mi přijde, že nehrají charaktery, ale snaží se napodobit původní korejské herce. Dokonce mi hlavní hrdinka dost i Han Hyo-Joo připomínala. Je to prostě identický film se vším všudy jen japonsky. A film Always patří k mým srdcovkám, proto mě to asi dost naštvalo. Jestli si chcete film pustit, tak si prostě radši pusťte Always, protože tam hrají alespoň lepší herci. Nehodnotím film, protože jsem se na něj na celý nevydržela dívat, jenom jsem to rychle přejela a přesvědčila se, že je to jak přes kopírák. To se radši kouknu na Always dvakrát než tohle. ()
Za všetko sa musí platiť. Nič nie je zdarma. Každá chyba si nájde svoju pomstu. A to som si chcela pozrieť nejakú krásnu zamilovanú drámu. Nie nervy rozrušujúcu baladu. Tieto dojmy z filmu však prevážili . To je jedno ako to konči ale VŽDY : Prečo je mi zo všetkých japonských filmov tak smutne ? ()
Přišlo mi to obdobně dobré jako ten korejský film, jen tady se mi víc líbila herečka. Herci z hereckého hlediska na tom byli stejně, jen ten korejský je víc „vycválaný“. Měla jsem z obou filmů stejný pocit, u obou mi chybělo dojetí. Jo, „pěkný“ příběh, ale prostě mě nedokáže pořádně oslovit. A to se od předlohy nezměnilo. ()
Reklama