Bota jménem Melichar

Tak tohle je moje libůstka, ve spojení s písničkami Péti Kotvalda a Standy Hložka, asi trochu úchylná. Každopádně jde o film, který si v televizi nikdy (a myslím skutečně nikdy!) nenechám ujít a k všeobecné starosti okolí o mé zdraví z něj při každé (ne)vhodné příležitosti cituju... "nosále, sosále" (03.08.2008)

Zatím nejspíš nejlepší česká komedie, která opravdu pobaví každého kdo zažil školu v 80. letech. Tehdejší oblečení stálo za to, jak vidím :)). Jinak zemědělské práce, sběr kaštanů a nošení přezůvek také stojí za usmání se. Každopádně již se nezmiňuju o krádežích v šatnách .. Vždy na tento film vzpomínám s úsměvem. (02.07.2007)

Fíha, moja prvá štvorka pre Trošku. Povedzme si úprimne opäť to nie je nejaké veľdielo ale tentokrát aspoň neonanuje na starých ľuďoch. I keď zrejme tá babka kradoška bola pre neho zásadným bodom pre jeho budúcu tvorbu. Je to pohoda, nikoho to neurazí a človek sa pri tom občas aj zasmeje. Milujem to "húááhuááá huááá" z deviatej triedy a vlastne hlavne pre to rehotanie dávam aj štvorku. (21.04.2014)

Žádné vesnické bláboly typu Babovřesky nebo Slunce, seno. Bota jménem Melichar je highlightem Troškovy režisérské odysey a těžko ji na stará kolena něčím ještě překoná, obzvlášť když se ohlédnete za jeho posledními výtvory. Tahle rodinná komedie překypuje vším, co tvoří správný český film. Má dokonale autentické dětské role, až téměř pohádkovou zápletku a ten nejvtipnější smích v historii naší kinematografie. Ať to dávají klidně co čtvrt roku, vždycky se rád mrknu. A paní Řandová byla v mém věku strašně pěkná. (09.12.2018)

Já počkám, já má času dost! Pořád jsem nevěděl, kde ve filmu jsem slyšel Hložka a Kotvalda zpívat o holkách z jejich školky, až jsem došel na Troškův film. Dále to byl maličký Martin Šotola, který se blýsknul v trilogii Slunce, seno... Docela příjemné, někdy bych se na to koukl znovu. Kam se na to hrabe dnešní "Gympl"??? (16.12.2006)