Tetsuo

Naprostá deprese, strach, úzkost, bizarnost, chaos. Odpornější spolupráci obrazů s hudbou jsem v životě nezažil. Nanejvýš úchylný psychický terror, jaký jsem u filmu dosud nepoznal. Nemůžu film vychválit a napálit mu pět hvězdiček, protože jsem citlivý mladý jinoch a tohle mě zahnalo do ouzkejch, vážně mi bylo psychicky zle. Stejně ale nemohu Tetsua zatratit do odpadu, protože má myšlenkou cosi do sebe a jen tak natočit něco podobného každej nesvede. Volím tedy hodnocení střední cestou. (02.01.2007)

Surrealismem prodchnutý snímek o proměně mladého muže v železné monstrum těží ze znepokojivosti, kterou působí na diváka. Té je dosaženo jednak za pomoci explicitních scén násilí a sexu, hlavně ale formálními prostředky: kontrastní a roztřesená černobílá kamera, často rámující ve velkých detailech, frenetický střih, industriální nediegetická hudba, hlasitý řev kovu, stroje nebo lidského hlasu, švankmajerovské animace – to vše jsou prvky, které jen prohlubují subjektivizaci s hlavním hrdinou a tím zesilují emoční rezonanci snímku. Vzhledem k prakticky neexistenci narativní linky a častému opakování některých prvků je však stopáž dlouhometrážního snímku příliš velkorysá a zbytečně unavuje... (09.06.2011)

Industriální nářez! Dávám 10*. V duchu filmů Jana Švankmajera sledujeme v místy zběsilém tempu děsivou mutaci člověka v kovové monstrum. Za doprovodu hudby na pomezí industriálu, dark wave a gothicky se odvíjí mozaika bizarností, které bombardují nebohého diváka. Ovšem, zazní zde i romantický saxofon, objeví se milostné scény, vše ale jen na kratičko. Závěrečná metamorfóza mi připomněla nádherné triky z filmu Věc. Lahůdka, ne však pro každého... (13.03.2011)

Reakce na současnou přetechnizovanost Japonska? Intelektuálský úlet? Úchylácký úlet? Horor? Sci-fi? Porno s ohromnou vrtačkou a kovovým chobotem? To všechno. A také několik švankmajerovsky působících animací obživlého kovu, bizardní střih, kamera, masky Nechronologický děj. ČB. Japonci. Exprese. Zážitek! (25.11.2005)

Jeden z těch vyvolených, které buď nenávidíte, nebo si jej zamilujete. Já jsem na vážkách. Industrializace a studená, sychravá stylizace je fajn, horší je to s příběhem. Ten sestříhaný sprint mezi kovovými překážkami chvílemi nutil film vypnout a hodit do šrotu, nicméně jsou zde momenty, které berou dech a vyvolávají buď pocit zvracení nebo naprosté ticho úžasu. Celková myšlenka je fascinující, ale ve zbytečně dlouhé stopáži mne neměla šanci nějak zasáhnout. (05.11.2010)