Horká kaše

To jsem nevěděl, že české filmy typu nic o ničem měli svého zástupce už na konci osmdesátek... Ony sice v určité podobě vznikaly i dříve, často o problémech nějakého poslance ze strany, ale často tyhle za psychologický film maskované "skvosty" měli nějaký začátek a konec a nesnažily se být o spoustě věcech naráz. Sice taky byly nudné, ale aspoň nějak (byť pitomě) pospojované. Horká kaše je ale svým poselstvím někde na úrovni Dětí noci nebo Laputy. Sledujeme skupinku mladých, kteří poslouchají metal, vymetají sídlištní kluby a mají větší či menší delikventní sklony, kteří rebelují proti staromileckým rodičům, kteří je (asi) špatně vychovávali - což se ale potvrdí jen u nejmladšího z nich, Davida, jehož příběh je nejzajímavější a paradoxně se právě na ten jeho nejvíc kašle. A vzhledem k tomu, že se ostatní postavy skoro nevyvíjejí a Urban vše natočil stylem, díky kterému to lze brát jako fascinace metalovou subkulturou, ale zároveň i jako její opovržlivé zobrazení. Jelikož se to dá lehce číst oběma způsoby, vylučovací metodou z toho vyjde jen jedna ucelenější interpretace - nestranný obraz doby. Je to jím? Možná, snad, ale tenhle film je natolik specificky generační, že to můžou plně posoudit jen ti, co v té době byli ve stejném věku a ze svého pohledu můžu jen říct, že je to taky jeden z filmů s krátkou dobou trvanlivosti a že mi na pohledu tvůrců přišlo vše poněkud zkreslující a povrchní. Tudíž zbývá jen ryze subjektivní obraz doby, ze kterého je třeba si vypíchnout určité scény a repliky, které tímto dojmem nepůsobí. Četl jsem si k tomu reakce uživatelů z tehdejší generace a jediné, na čem se shodují, je radost z toho, že v českých kinech v českém filmu zní metal skupiny Vitacit, zatímco názory na přesnost generačních postav se liší. Já si z toho hlavně vzal atmosféru Jižňáku osmdesátých let, který vypadá přesně tak zaplivaně a šedě, jak jsem si ho představoval. Dokonce jsem poznával spoustu lokací a vím, že dneska jsou na tom všechny o něco lépe, ale samotný Jižňák je stále dost undergroundová čtvrť, kde můžete vidět naprosto všechno. Takže když už nic moc dalšího, aspoň lokace byly skvěle vybrané. 2* (12.03.2024)

Jsem metalista tělem i duší. 80. léta si velmi dobře pamatuji - bylo nám 13, když jsme v roce 1986 založili svou kapelu. Nicméně tento film mne nenadchnul už ve své době, stejně jako česká metalová scéna, která tehdy za nic nestála. Mnohem zajímavější byl punkový předfilm, běžící v kinech před Horkou kaší. (02.03.2011)

Paneláková šeď byla nasnímaná opravdu přesně, až mi z toho nebylo dobře po těle.Bylo to tak depresivní, že bych k tomu metalu taky utíkala, kdy bych neměla jiné východisko z neutěšené situace. Záznamy z koncertu Vitacitu a děj filmu se k sobě nehodí. Působily jako násilně naroubované.Buď jedno nebo druhé.Takhle to totiž vypadá moc propagandisticky a uměle. (06.02.2015)

Možná je to až moc hvězdiček, ale ta čtvrtá je prostě za odvahu a snahu v ještě dohnivajícím komunistickém režimu natočit takový film. Perfektní jsou záběry kapely Vitacit, kde nechybí ani zpěv Lucie Bílé a hlavně reálná ukázka takových nevychovaných grázlů ze sídliště. V podstatě je přehnané tyto grázly srovnávat s vyznávači metalové hudby, protože ti se víc zajímali o to, jak se opít a co rozbít. Hlavní postavou je slušný kluk z normální rodiny, který se s touto partou chuligánů začne bavit a lítat po venku. Bohužel do toho zapadne i jeho přítelkyně a to se jim vymstí. Zajimavý počin, kterých bylo tehdy natočeno opravdu pramálo. Výbornej je i Jandák v roli otce, který musí do školy, protože jeho synek řekl v hodině, jak otec tvrdí, že pas je na prd, když nemůže vycestovat do zahraničí a navštívit mámu. (co emigrovala) (26.01.2010)

Československé drama mapující život dospívající mládeže na sklonku socialismu na pražském sídlišti Jižní město. Ústřední linii snímku tvoří příběh šestnáctiletého chlapce a jeho pronikání do kruté reality života. Vypjaté životní situace dospívajícího jsou opakovaně přerušovány nástupem metalové hudby a záběry na živá vystoupení kapely Vitacit i s L. Bílou v její divoké éře. Ačkoli se tento film snaží proniknout do tehdejšího metalového podsvětí, činí tak pouze povrchně a hlavně proto, aby příznivce této hudby očernil a nesmyslně spojil s problematickou mládeží. Zatímco v rolích rodičů, jež byli příliš odcizeni od svých potomků, hráli známí herci, postavy dospívajících ztvárnily povětšinou neškolení amatéři. Výjimku představuje pouze výborný herecký výkon L. Benešové ve věku, kdy pranic nenaznačovalo, jak atraktivní ženou se stane. Celkové atmosféře filmu výrazně vévodí syrová pozdní socialistická architektura, při níž se spolu s vyprávěním o příhodách party hlupáků málokdo ubrání trudnomyslnosti. Přestože film nabízí poněkud pomalejší vývoj a spojení jednotlivých příběhů téměř nedrží pohromadě, včechny malé i větší nedostaky snímku spolehlivě přehluší závěrečná dechberoucí až nechutně dramatická scéna. Bohužel režisér Urban se až příliš tendenčně snaží o propojení tvrdé hudby s kriminální činností mladistvých, což je naprostá hloupost a nebýt tohoto idelogického přehmatu, nebál bych se Horkou kaši označit jako kultovní. (25.03.2013)