Marijka nevěrnice

Jeden z filmových pokusů spisovatele Vladislava Vančury je jistě zajímavým materiálem zkoumání z mnoha důvodů – režisér se rozhodl točit v autentickém prostředí Podkarpatské Rusi, obsadil do hlavních rolí neherce a pro umocnění napětí a dynamiky příběhu používal rychlý střih. Neherci často hrají "sami sebe" - jejich pravá jména se často shodují se jmény postav. (03.05.2006)

Oceňuji použití neherců. Ono by to asi ani jinak nešlo, vždyť je takřka nemožné představit si v rolích Petra, Danila, židovského kupce, Oleny nebo Marijky některé z prvorebublikových herců a jejich melodramatický herecký projev! Ti neherci naproti tomu nebyli vůbec špatní! Neškodilo by opatřit film titulky, protože ne každý rozumí rusínsky nebo jidiš a tato jazyková bariéra uškodila filmu i v době jeho vzniku. Marijka nevěrnice má pro mne hodnotu především jako výpověď o Podkarpatské Rusi, tomto svérázném, nádherném kraji, ale dokument to není. Mám pocit, že film uvízl kdesi mezi dokumentem a hraným filmem. V tom lepším mi připomínal filmové dokumenty mého milovaného Karla Plicky, na něj ale bohužel nemá! - - Přesnější by bylo 3,5. (16.04.2016)

Něco jiného (nevšedního) než co bylo do té doby a vůbec v té době natáčeno a vyprodukováno. Konečně se zas do českého filmu dostal folklor a literatura. Viz. např. další podobně laděné a vesmě hodnotné hrané nebo nehanné dokumenty, Úlehlův "Mizející svět" 32', Plickova "Zem spieva" 33', nebo později Weissova "Píseň o smutné zemi" 1937'. Skvělý filmařský projekt, a dnes vysoce ceněný umělecký film, který byl natočen podle námětu od Ivana Olbrachta, který si ve filmu i zahrál, a sice epizodní roli turisty s fotoaparátem. Podkarpatská Rus, Kolčava a údolí Černé riky, byly věrohodné a jak už bylo psáno působily téměř autentickým dojmem, a celý film byl vůbec natáčen na způsob dnešního dokumentárního filmu. O filmu se také často hovořilo, jako o společném projektu tří spisovatellů. Hodnotím za 3.* a to především za ty všecky určitě těžce kočírovatelné neherce, ale také za poměrně kvalitní a ostrý obraz a samozřejmě i kameru. Pěkný baladický příběh ze života prostých lidí. (05.07.2007)

Najväčším prínosom filmu je jeho autenticita. Žiadni herci, žiadne kostýmy, žiadne umelé stavby či kulisy. Reálny obraz života v Podkarpatskej Rusi, ktorý sa snažili autori oživiť nejakým zaujímavým príbehom. Myšlienka to bola iste dobrá, ale bohužiaľ, nepodarilo sa im to. Veľkým nedostatkom je nezrozumiteľnosť dialógov. Napriek tomu, že divák príbeh aj tak pochopí, ostáva v ňom pocit nedokonalosti a následne aj rozladenia. Vyvrcholenie v záverečnej scéne je tak bez silného pocitového zážitku - a to je na veľkú škodu, pretože práve táto scéna by si to zaslúžila. Váham s hodnotením, celkom na štyri hviezdičky to nie je, ale prihliadnúc na rok vzniku, autentičnosť prostredia a príbehu, predsa pridávam jednu hviezdičku naviac. (16.04.2016)

Jak píše sportovec ****, bylo okouzlení filmem poutem a znakem, který charakterizoval snad bez výjimky všechny členy levicových avantgard, avšak nejen naší První republiky, jak dodává, ale významu filmu pro úspěch levicových hnutí se tehdy věřilo na celém světě. A také většina protagonistů se ve filmu angažovala, byť třeba jen teoreticky. Vančurou zpracovaný Olbrachtův román mi přišel jako skromný Tichý Don, a to nejen pro stejné jméno hrdiny, který se rovněž snažil odčinit ženinu nevěru. Líbilo se mii též závěrečné gesto odpuštění a zatracení při podávání a přijímání jídla. (20.09.2022)