Clouds of Glass
Režie:
František VláčilScénář:
František VláčilKamera:
Josef VanišHudba:
Miloš VacekHrají:
Antonín ZíbObsahy(1)
Malý chlapec sleduje brzy ráno loučení svého otce s dědečkem. Během dne si pak hoch hraje s modelem letadla. Pouští jej z cihlového komína, odkud model spadne na blízký skleník a rozbije tabuli skla. Chlapec uteče až na kraj blízkého letiště. Mezitím se jeho invalidní dědeček snaží spravit poškozený model letadla. Na stěnách visí fotografie z jeho mládí, kdy létal jako pilot, ale po úrazu mu museli amputovat nohu. Hoch se na letišti dostane do opuštěného letadla, kde si hraje v kabině. Poté sleduje zdáli start tryskového vojenského letounu, který pilotuje jeho otec. Chlapec na něj marně volá, aby se vrátil. Po krátké chvíli opojné volnosti z letu však nastane tragédie. Dědeček s chlapcem čekají u operačního sálu, kde se lékaři snaží marně zachránit pilotovi život. Starý muž oplakává mrtvého syna, vnuk je ale stále přitahován atmosférou letiště. Symbolický obraz letadla letícího nad oblaky postupně splývá s nebeskou modří... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (31)
Ve svých kratkých filmech Skleněná oblaka, Holubice, Pověst o stříbrné jedli a Sirius se František Vláčil věnuje vztahu dítěte a dospělého. V prvotině Skleněná oblaka je to vhled do klukovské duše, kde se odráží jeho vztah k otci, pozdji k dědečkovi. Stejně jako v Holubici je použita hojná řeč symbolů - drátěné pletivo, ve kterém je vidět postava odcházejícího otce, průhledné tabulky skla, obloha a letící hračka, rozbité sklo. Chromý stařec, který se pokouší opravit rozbitý model, chlapec přelézá bránu, aby mohl na letiště, za ním štěkající pes, kterého ale neslyšíme. To vše vytváří atmosféru, která směřuje k tragédii. Vláčil je mistem dramatu ve zkratce. Zde se mu podařilo vytvořit příběh v 18 minutách. Na konci přichází dědeček s chlapcem, na mokrém asfaltu vidí chlapec mrtvého motýla, kterého podává starci do dlaně. Symbol volnosti a křehkosti za živa, zde též jako obraz pomíjivosti a zranitelnosti. Snímek je třeba vnímat jako filmovou báseň, kdo očekává pohádku se šťastným koncem, bude zklamán. ()
Je na tom dost znát, že to jsou Vláčilovy začátky. Ještě to nemá tu správnou poetickou atmosféru, to vyprávění obrazem taky nefunguje úplně nejlíp a i přes ten námět a naprosto precizní kameru tvořící úžasné záběry jsem z toho žádný silnější dojem prostě neměl. Špatné to rozhodně není, ale Vláčil umí líp. 3* ()
Komplikovaný příběh do dvaceti minut zkrátka nevměstnáte. Ale pokud jste František Vláčil a máte neskutečné množství fantastických režijních nápadů, nemusí vás to vůbec trápit. I docela prostá historka pak může být plná emocí a navzdory tragickým osudům jejích protagonistů prostě nádherná. Okouzlení malého chlapce v kabině proudového bombardéru se hravě vyrovná velmi podobné scéně ze Spielbergovy Říše slunce. ()
"Skleněným oblakům" ubližuje především technická stránka věci, neostrá a barvotiskově působící kamera a ne úplně povedený zvuk. Přesto tenhle krátkometrážní film odhaluje obrovský Vláčilům potenciál. Odvyprávět tolik, s pomocí tak mála, to si rozhodně zaslouží smeknou. Mnohý režisér nedokáže do děje filmu vnést tolik dramatického děje ani na ploše mnohonásobně větší, nemluvě o pozoruhodných optických experimentech, opět patřících do škatulky počinů naprosto nevídaných... Celkový dojem: 75% ()
To víte že Údolí včel má jen hodinu a půl? Zdá se, jako by se děj táhl tři hodiny. Skleněná oblaka mají dvacet minut, ale přísahám Bohu, že jsem u nich strávil minimálně hodinu. To nemyslím jako kritiku, ale jako pochvalu. Vměstnat na tak malý rozsah tolik zážitků je kumšt. A natočit ho stylem, aby tenhle téměř nemluvný film plný poetiky nenudil ani mě, to už je skoro zázrak. ()
Galerie (2)
Photo © Brno 16
Reklama