ぽっぽや
Railroad Man
Obsahy(1)
Otomatsu Sato je prednostom stanice v Horomai, v mestečku, ktoré kedysi rozkvitalo, avšak teraz pomaličky zaniká. Svoju prácu povýšil nad súkromie. V deň, keď mu dcérka Yukiko zomrela, vypravil starý motoráčik so svojou ženou do mestskej nemocnice, pozametal sneh a do úradných záznamov, ktoré už roky aj tak nik nekontroloval, napísal, že je všetko v poriadku. Blíži sa nový rok a spolu s ním i plánované zrušenie trasy do Horomai. (sochoking)
(více)Recenze (8)
Poppoya je jedním z japonských snímků kdesi na pomezí komerce a artu. Jde o příběh starého dosluhujícího výpravčího na osamělé železniční stanici. Jak se blíží čas jeho odchodu, začne se k němu vracet všechno to, o co službou na trati v životě přišel, a to se děje způsobem řekl bych přinejmenším málo vídaným. Jde o vizuálně dokonalou podívanou kříženou s tichou japonskou mystikou, a těch u mě není nikdy dost. A proč jen čtyři hvězdičky? Přecejen preferuji poněkud záživnější filmy a Poppoya tempem opravdu příliš nevyniká; za shlédnutí ovšem určite stojí. ()
Vždy som sa vyvaroval a stránil užitia slov ako silný príbeh a tak, ale teraz musím napísať, že naozaj, toto bol vskutku veľmi silný a emočný zážitok. Starého chlapa akoby našli niekde na Lazoch v zapadnutej opustenej dedine, ako obsluhuje nejaký motorák. Tie gestá a tie všetky jeho mimiky tváre... to sa snád' nedalo ani zahrať a špeciálne, ked' mu oznámili, že trasa zanikne a on si prešiel prstami po tej svojej čapici železničiarskej, tak to som myslel, že sa rozrevem! Ale za plný to nedám, pretože mi tam dosť vadili tie zábery z minulosti, ked' sa snažili ich urobiť mladších tým, že im zafarbili vlasy na čierno a trochu to zafiltorvali šedou. Ale tých 85% to u mňa malo v pohode. ()
ocenenia : Montréal World Film Festival 1999 - nominácia na Grand Prix des Amériques, Najlepší herec (Ken Takakura) ()
Otomatsu pracuje jako vypravčí na konečné stanici v upadajícím městě. Celý život pracoval na železnici a je své práci naprosto oddán. Jeho osobní život byl vždy až na druhém místě. Je první den nového roku, roku, kdy jeho trať zanikne. ()
Zvláštní… připadlo mi to v jistém smyslu jako western − odraz westernu na hladině jezera… Se zdůrazňováním oddanosti, oběti, hrdinství či nevyhnutelného konce, který není možno obejít… V tomto úhlu pohledu se mění i mé představy o hodnocení. Přijmu-li film jako poctu hrdinovi, pochybujícímu hrdinovi, přehlížím ona na první pohled rušivá citově zabarvená konstatování („Je to hrdina.“), děkování za umožnění studia poctivým vykonáváním práce železničáře atd. Je třeba nahlédnout za oponu... // Služba jako kámen na krku, zároveň však to nejvyšší − žitá modlitba… ()
kohokoliv jiného bych za toto vydírání poslal k čertu. ale ti žaponci. jo, a samozřejmě žaponky. ()
Líbivá komerce, která se tváří, že je něco víc. ()
Ken Takakura představuje karikaturu vesnického výpravčího, fanatického milovníka a oddaného pracovníka japonských železnic ve stanici „nikde“. Moc jsem se těšil na herecký minimalismus K. Takakury a na popis reálií a mentality lidí země vycházejícího slunce, žel toho se mi nedostalo v uspokojivé míře. Jeho postava je až podivně tajemná, nelidská a přehnaná oddanost k pracovním povinnostem až nelogická. Takakura je charizmatický, ale chvílemi téměř děsivý, protože jeho spoutanost s výkonem služby je zkrátka neuvěřitelná. Má to být klišovitý obraz japonského člověka, jehož stín leží na našem výpravčím? Pokud by to byla psychologická sonda do života zdrceného muže, bral bych to, ale snímek je prošpikován trapnými scénami a slabými hereckými výkony ostatních herců. Zklamání. ()